Fuji

"Jednou za život by měl Fuji zdolat každý, ale jen blázen by na ni lezl dvakrát". Tak zní japonské rčení. My, skoro japonci, jsme se rozhodli, že na symbol japonska a posvátnou (dneska nečinnou) sopku vylezeme. Hora Fuji je známá svým pro sopku vzorovým tvarem, je vysoká 3776m. Pokud máte štěstí, jde vidět až na vzdálenost 100 km. To se ale japoncovi poštěstí možná několikrát za život, protože Japonsko je permantentně zahalené do oparu. Největší šance pro tenhle pohled je v zimě.

Oficiální období pro zdolání Fuji je červenec-srpen, v jiných měsících je to přinejmenším nedoporučováno. Pod sopkou je několik jezer, kde se dá i relativně levně ubytovat (od 2500Y/os v hostelu K's House). Nejdostupnější je jezero Kawaguchiko kolem kterého leží stejnojmenné městečko. Odsaď jede autobus do páté stanice Fuji. Na sopce je deset výškových stanic, přičemž pátá je poslední, do které se dá vyjet busem. Tak jsme to udělali i my. V páté stanici plné obchodů se suvenýry si můžete koupit kyslíkovou bombu pro krušné chvíle nad třemi tisíci metry.

Výstup byl jednodušší než jsme čekali, protože zhruba každých 100 výškových metrů od páté stanice (ta je 2300 metrů vysoko) jsou mezistanice, kde si můžete koupit pití, suvernýry, nebo dát čaj a posedět a kochat se pohledem dolů a na mraky. Celkem je výstup dlouhý jen necelých 5 km, nám trval asi pět hodin pohodovým tempem. To zhruba odpovídalo času, který se píše v průvodcích. Srandovní mi přišlo, když japonci všech věkových kategorií už pod třemi tisíci začali vybalovat bomby a čuchat ke kyslíku.
Při výstupu nás zastihlo hezké počasí, takže byla chvílema dobrá viditelnost. Mraky se tam nahoře ale převalují docela rychle, takže během minuty třeba člověk nevidí na deset metrů, ale o chvilku později do vás zase smaží slunce. Asi do osmé stanice jezdí koně, takže komu se nechce po svých, tak si zřejmě může zaplatit výstup tímto způsobem.
Na vrcholu nás přivítala vesnice se suvenýry a s občerstvením a masný kráter, který mohl mít hloubku tak sto metrů a šířku kolem 300 -400 m. Pod vrcholem byly i teďka na konci července zbytky sněhu.
Výhled sice nebyl nic moc kvůli mírnému oparu, ale na mraky pod náma a na naší úrovni byl parádní pohled. Na vrcholu bylo příjemných 10-15 °C. Nahoře jsme si dali sváteční plechovku omezené edice piva Yebisu, obešli jsme kráter a pak hurá dolů, protože z dálky začínalo hřmít a blýskat se.
Sestup vede jinou cestou, a je trochu suťovitý. Za dvě hodiny jsme se proklouzali zpět do páté stanice, posledních dvacet minut nás ale stihla dost hustá bouřka. Nejdřív přišla mlha, že nebylo vidět na 5 metrů a pak se spustil liják s blesky. Příjezdová asfaltka u páté stanice se proměnila v potok s hladinou vysokou asi 5 cm.
My jsme na sopku vystoupali ve dne, ale obvykle se na Fuji leze v noci. Všichni totiž chtějí vidět východ slunce z vrcholu. Když jsme sestupovali po šesté hodině večer v lijáku a potmě dolů, už jsme potkávali davy lidí, jak se šplhají nahoru. Blázni. Nad ránem prý bývá sopka ucpaná, takže se stojí fronta od osmé stanice až nahoru, kde se vejde pár set vyvolených, aby spatřili východ z vrcholu. Celkově to byl vydařený výlet.
Přidávám pár fotek z výletu.

Posvátná hora Fuji od jezera Kawaguchiko. Kvůli tomuhle pohledu jsme si přivstali ve čtyři ráno. Odpoledne není hora kvůli oparu skoro vidět.

V hostelu jsme nafasovali krakonošské palice, které nám ulehčily výstup do strmého kopce.


Sestup na koni.

x-tá stanice zvenku.

y-tá stanice zevnitř.

Nad třemi tisíci v oblacích.

Aklimatizace nad třemi tisíci.

Chybí kyslík?

O něco výš.

Brána se zatlučenýma mincema na vrcholu.

Jitka a kráter.

Kráter.

Vrcholové pivo Yebisu.

Lehárko.

Vesnice na vrcholu - stánky se suvenýry a občesrstvením.

Vrchol.

Zhora dolů nebylo moc vidět, protože v údolí je zahaleno do oparu. Ale na mraky pod náma byl nádherný pohled.

Sestup po japonsku - v roušce.

Pohled ze sestupové cesty na jednu z výstupových stanic - večer, lidi už se těší na zítřejší východ slunce.

Video ze stanice pod vrcholem.



Video z náročného výstupu.