S odborným dozorem Emi a Naomi jsme vyrazili do sushi baru. Kdo v podobném podniku nikdy nebyl tak přišel o spoustu srandy.
Jak takový sushi bar vypadá? Okolo pojízdného pásu, na kterém jezdí talířky s pochoutkami jsou stoly s hosty. Ti si jednoduše vyberou který talířek se jim zalíbí a ten si vezmou. Pokud se zrovna netočí na páse váš oblíbený syrový mozeček, nezoufejte. U kuchařů uprostřed servírovacího baru si můžete objednat cokoli z jídelního lístku. Každá barva talířku znamená cenu pochoutky. Nakonec tedy jenom cinknete na zvonek a obsluha vám spočítá barevné talířky a dostanete účet.
Na talířcích jezdí většinou syrové plody moře, tedy ryby, mlži vytažení ze škeblí, chobotnice, kaviár, ale taky třeba syrový mozek nebo nějaké vnitřnosti kdoví z čeho. Pokud je plod na malém kopečku rýže, říká se tomu SASHIMI, když je to zabalené společně s rýží v ruličce z řasy, je to SUSHI. Dobroty se namáčí do sojové omáčky a WASABI, "japonského křenu".Já jsem vyzkoušel syrovou rybku, jednu narychlo opečenou rybu, pak obalenou krevetku, syrového mlže a obalenou kouli, ve které nechci vědět co bylo. Syrové plody nemají výraznou chuť, bílý mlž byl trochu tužší, taková chrupavka.
Zažívací problémy nenastaly, pokud vím, ani u jednoho z účastníků, i když to bláto z koule jsem drtil mezi zuby docela dlouho a Kristynka se taky trochu cukala už v baru. Tady ještě jedna užitečná poznámka. Pokud dáte v Japonské restauraci spropitné, je to hrubá urážka restauratéra, takže ani Yen navíc!
Na obrázku zleva: Naomi, Kristynka, Štěpán, Jura, Emi.
Ještě jedna drobnost, která mě potěšila. Od včerejška se umím podepsat. Tohle je sice rukopis Emi, ale já mám stejně podobný sklon. Takže, Jura Šubčík:
Žádné komentáře:
Okomentovat