První zemětřesení (My first earthquake)

Tento týden jsem měl tu čest zažít svoje první zemětřesení. Podle japonské stupnice dosáhlo v Tsukubě stupeň 3. V Japonsku používaná stupnice zemětřesení je trochu jiná než Richterova, ve které je obvykle udávána síla v Evropě. Japonská trojka tedy odpovídá přibližně Richterově čtyřce.
Jak zemětřesení probíhalo? Nejdřív jsem si myslel, že nade mnou někdo pere a začala mu skákat pračka. Brnění ale trvalo asi jen 3 vteřiny, takže jsem si uvědomil, a oddechl, že to bylo jen zemětřesení :)
Se silnými zemětřeseními v obydlených oblastech se v poslední době na Zemi roztrhl pytel. Na území Japonska jsou však téměř každodenní záležitostí a domy jsou na to patřičně uszpůsobeny. Jak jsem se však dozvěděl, dokonalá konstrukce domu se projeví na jeho ceně a běžný rodinný domek může stát v Japonsku v přepočtu nějakých 6-7 mil Kč.
Přidávám ještě mapku mojeho prvního zemětřesení, aktuální informace pak můžete najtí zde: http://www.jma.go.jp/en/quake/

Kdo nesní syrovou chobotnici, nejde dom! (Eat that raw octopus or you don't go home!)

S odborným dozorem Emi a Naomi jsme vyrazili do sushi baru. Kdo v podobném podniku nikdy nebyl tak přišel o spoustu srandy.

Jak takový sushi bar vypadá? Okolo pojízdného pásu, na kterém jezdí talířky s pochoutkami jsou stoly s hosty. Ti si jednoduše vyberou který talířek se jim zalíbí a ten si vezmou. Pokud se zrovna netočí na páse váš oblíbený syrový mozeček, nezoufejte. U kuchařů uprostřed servírovacího baru si můžete objednat cokoli z jídelního lístku. Každá barva talířku znamená cenu pochoutky. Nakonec tedy jenom cinknete na zvonek a obsluha vám spočítá barevné talířky a dostanete účet.

Na talířcích jezdí většinou syrové plody moře, tedy ryby, mlži vytažení ze škeblí, chobotnice, kaviár, ale taky třeba syrový mozek nebo nějaké vnitřnosti kdoví z čeho. Pokud je plod na malém kopečku rýže, říká se tomu SASHIMI, když je to zabalené společně s rýží v ruličce z řasy, je to SUSHI. Dobroty se namáčí do sojové omáčky a WASABI, "japonského křenu".
Já jsem vyzkoušel syrovou rybku, jednu narychlo opečenou rybu, pak obalenou krevetku, syrového mlže a obalenou kouli, ve které nechci vědět co bylo. Syrové plody nemají výraznou chuť, bílý mlž byl trochu tužší, taková chrupavka.
Zažívací problémy nenastaly, pokud vím, ani u jednoho z účastníků, i když to bláto z koule jsem drtil mezi zuby docela dlouho a Kristynka se taky trochu cukala už v baru. Tady ještě jedna užitečná poznámka. Pokud dáte v Japonské restauraci spropitné, je to hrubá urážka restauratéra, takže ani Yen navíc!
Na obrázku zleva: Naomi, Kristynka, Štěpán, Jura, Emi.


Ještě jedna drobnost, která mě potěšila. Od včerejška se umím podepsat. Tohle je sice rukopis Emi, ale já mám stejně podobný sklon. Takže, Jura Šubčík:

Přílet, bydlení (Arrival, accommodation)

Před třemi dny jsem dorazil do Tsukuby. Tento příspěvek tedy bude věnovaný cestě sem a ubytování.
Z Prahy jsme letěli do Tsukuby v sestavě já, Štěpán a Kristýnka. Po hodinovém letu z Prahy do Vídně (viz foto před letadýlkem Austrian arrows) následoval přesun na letadlo do Narity (Tokijské letiště).

Letadlo stálo za to. Každé sedadlo z cekem 10ti řad sedadel (3+4+3), bylo vybavené vlastním monitorem, kde frčelo dokola asi 10 kanálů s filmy a informace o aktuální poloze letadla. Jedenáct a půl hodiny čistého času letu (přesně podle letového řádu) bylo výživných i díky obsluze, která nás pravidelně zásobovala jídem (viz foto) a zeleným čajem, abysme náhodou neusnuli.

Pro ty, kteří mě před odletem vytrvale obtěžovali otázkou, kudy letadlo vlastně letí, přidávám dvě mapky s dráhou letu.

Po příletu do Narity jsme sedli na bus do Tsukuby, ze kterého jsme asi po dvou stech mikrospáncích vylezli dostatečne zdecimovaní. Naštěstí už jen následoval taxík na ubytovnu.

Ubytování si lze s trochou fantazie představit jako univerzitní koleje :) Vyfotil jsem to hlavní ze svého apartmánu.

Musím se zastavit u vybavení a používání svého bytu. Na elektriku je tady opravdu všechno a proto bylo potřeba se seznámit se stručným návodem k používání bytu a celé ubytovny. Téměř celý návod včetně používání klimatizace a podlahového topení je obsažen v zeleném šanonu na fotce.

První co mě na ubytování zaujalo, byl záchod. Po pěti minutách zjišťování, co vlastně záchod s vyhřívaným prkýnkem umí, jsem si začal připadat jako Otík ve známé scéně z filmu "Vesničko má středisková". Není se čemu divit, byl to můj první záchod s návodem. Dva teplotní stupně vyhřívání prkýnka mi během tří dnů zatím bohatě stačily. Co všechno záchod dovede jsem se pokusil zachytit na fotkách.

Na dvou následujících fotkách je pro doplnění výhled z mého balkonu. Prostě jako na kolejích...


První nákup, který měl předejít totálnímu vyhladovění byl podle očekávání náročný. V obchodě to vypadalo podobně, jako na účtence. Takže teď už víte, co jsem měl první den k večeři.

Zatím teda žiju na instantní stravě, stylem pokus omyl se snad časem dopracuju k něčemu složitějšímu. Na obrázku jedno mikrovlnkové jídlo. Schválně kdo uhodne co je to fialové v rohu???

Zatím ochutnávám.

Počasí je aktuálně mizerné, teplota těsně nad nulou, déšť. Únor je prý z tohoto hlediska nejhorší měsíc v roce, tak snad se to brzo zlepší. Jinak přivítání ze strany japonců bylo velice příjemné, člověka hned zarazí až přehnaná ochota a uctivost. O japoncích ale až někdy příště.

Tsukuba つくば市

Tskuba leží asi 50 km severovýchodně od Tokia v prefektuře Ibaraki, žije zde přibližně 200 000 obyvatel.
Toto město zrcadlí novodobé Japonsko. Město vzniklo ve dvacátém století okolo Tsukubské univerzity, je zde koncentrována velká část Japonského výzkumu ve všech možných vědních oborech a výroba všeho možného, elektroniky obzvlášť. S tím souvísí i moje stáž v NIMSu (National Institute for Material Science), což je jeden z nějvětších výzkumáků zabývajících se materiály na světě.

I obediently announce I am here again!

After a half-year pause I welcome everyone on this blog.
In a week I am going to Tsukuba in Japan for a half-year stay where I will devote my time to science and research. Stay in such different country brings getting to know local customs, differencies and lots of experiences. I will try to share with you these experiences here for next few months.
I used to write this blog besides in Czech language also in English. I won't continue in writing in English (in the meantime). However you can look at the pictures which should make the main part of the blog and add any comments or questions in part "komentáře" if you want. I welcome any comments. I hope you will like the blog.
So here it is! Let's go to Far East.

Poslušně hlásím, že jsem opět zde!

Po půl roce zahálení na tomto blogu opět zdravím staré čtenáře a vítám nové.
Za týden odlítám do Japonska na půlroční stáž do Japonské Tsukuby, kde bych měl svůj čas věnovat vědě a výzkumu. S pobytem v tak kulturně odlišné zemi samozřejmě souvisí i poznávání místních zvyků, odlišností a zajímavostí se kterýma se s vámi budu chtít podělit v následujících měsících právě tady. Proti jsem taky přejmenoval svůj blog původně věnovaný pobytu ve Španělské Malaze z původního "Zápisky z teplých krajů" na univerzálnější název , který vidíte nahoře.
Doufám, že se vám bude blog líbit. Samozřejmě ocením jakékoli komentáře, poznámky a dotazy v části blogu k tomu určené. Upřímně, člověka potěší když ví, že blog někdo čte, takže se nebojte přispět svojí troškou do mlýna.
Takže, vzhůru na dálný východ!