U holiče

Uvařte si šálek kávy nebo čaje, dejte si na hlavu čepici a zkute si představit, že jste u holiče.
Protože bylo potřeba zkrátit narostenou řepu na hlavě, vydal jsem se v Malaze k holiči. Běžná cena za ostříhání je nad 15E, v čemž bývá většinou ještě mytí vlasů, učesání, masáž a kdovíco všechno, cena se pak stupňuje. Takže jsem poslední týden pokukoval po výlohách holičství, kde by se vlasů dalo zbavit nejlevněji. Vyhlídl jsem si jedno, kde měli rozdělené ceny zvlášť, pouze za ostříhání chtěli "jen" 8E. To se mi líbilo, takže jsem po krátké přípravě se španělským slovníčkem vlezl dovnitř.

Od začátku byl servis pochybný. Na dveřích byla zvenku koule, takže když jsem se začal dobývat dovnitř, přišla mi otevřít malá, asi čtyřicetiletá vietnamka. Po klasickém "hola" z ní vypadla otázka "cortar? [stříhat?]". Mazácky jsem vystřelil "sí". V místnosti, která nevypadala jako většina holičství, ve kterých jsem byl, seděl ještě jeden mladý vietnamec, a jedna vietnamka, která, jak jsem časem zjistil uměla trochu španělsky. V rohu visela u stropu zaplá televize, právě běžel nějaký vietnamský akční film.

Takže mi vietnamská holička naznačila rukou směr křeslo, kam jsem se posadil. Vypravil jsem ze sebe lámanou španělštinou, že jsem cizinec a tedy neumím dobře španělsky. Vietnamka na mě přikývla, asi si myslela že mluvím o ní a sdělila mi že "trochu mluví". K mému překvapení se nezeptala jak to chci. Rovnou si mrskla plnou dlaň šampónu a začla mi drhnout hlavu. V podstatě šlo o masáž. Všechno probíhalo beze slova s kulisou vietnamského filmu, občas si vietnamec, který si mě celou dobu prohlížel, něco pobrukoval v rodném jazyce.
Posunky mě po vydrhnutí přepravila k umyvadýlku, kde mi hlavu opláchla, pak jsem se přesunul zpět do křesla. V tom mi opět beze slova začla masírovat hlavu, krk, záda, trochu vyděšeně jsem jí s vidinou masného účtu sdělil, že jsem chtěl jen ostříhat. Jen se zašklebila. Druhá vietnamka na mě do zrcadla přikývla se slovem "masache [masáž]". V tu chvíli jsem rezignoval. Bál jsem se domluvy ve španělštině, ale s vietnamštinou jsem původně nepočítal vůbec.
Po pětiminutové masáži přišla moje chvíle. Během předešlých úkonů jsem ale zapomněl všechny připravené slovíčka, ale ty by mi byly stejně k ničemu. Prostě jsem ukázal jak dlouhé to má být a vietnamka se beze slova dala do práce. Nůžky měla asi po babičce, ale většinu zvládla stejně strojkem bez jakýchkoli nástavců. Pak mi vzala krk suchou břitvou, to jsem se radši do zrcadla nedíval. Když bylo podle jejího hotovo, opláchla mi zas hlavu v umyvadýlku, osušila fénem velikosti malé harpuny. Nakonec vytáhla asi ze starých zásob vietnamský gel, který vypadal spíš jako jelení lůj v plastovém dutém válečku o průměru asi osm centimetrů. Tím mi začala jezdit po hlavě, až jsem ji měl totálně oslizlou. V tu dobu už jsem jen přemýšlel jak připravenému vietnamcovi vysvětlím, že mám u sebe jen 20E, že jsem chtěl jen ostříhat. Nakonec mi bylo gestem naznačeno, že můžu slézt ze židle, v místnosti se objevila další zcvrklá vietnamka ve stylu "hlídač Pokladu na Stříbrném jezeře", která cinkla do pokladny a vyskočilo na mě číslo 9,50.
S úlevou jsem se vrátil na byt, kde jsem se chvíli pokoušel ve sprše smýt voskovou vrstvu z hlavy, pak jsem to částečně odstranil ručníkem (zkuste si nakapat vosk na vlasy a pak to dostat dolů). Když jsem anabázi u holiče vyprávěl Jitce, tak se jen válela smíchy a řekla ať to sem napíšu...a zhodnotila, že to nakonec vypadá docela dobře. Zhodnoťte sami.