před 11 lety
25. 4. 2009
U holiče
Uvařte si šálek kávy nebo čaje, dejte si na hlavu čepici a zkute si představit, že jste u holiče.
Protože bylo potřeba zkrátit narostenou řepu na hlavě, vydal jsem se v Malaze k holiči. Běžná cena za ostříhání je nad 15E, v čemž bývá většinou ještě mytí vlasů, učesání, masáž a kdovíco všechno, cena se pak stupňuje. Takže jsem poslední týden pokukoval po výlohách holičství, kde by se vlasů dalo zbavit nejlevněji. Vyhlídl jsem si jedno, kde měli rozdělené ceny zvlášť, pouze za ostříhání chtěli "jen" 8E. To se mi líbilo, takže jsem po krátké přípravě se španělským slovníčkem vlezl dovnitř.
Protože bylo potřeba zkrátit narostenou řepu na hlavě, vydal jsem se v Malaze k holiči. Běžná cena za ostříhání je nad 15E, v čemž bývá většinou ještě mytí vlasů, učesání, masáž a kdovíco všechno, cena se pak stupňuje. Takže jsem poslední týden pokukoval po výlohách holičství, kde by se vlasů dalo zbavit nejlevněji. Vyhlídl jsem si jedno, kde měli rozdělené ceny zvlášť, pouze za ostříhání chtěli "jen" 8E. To se mi líbilo, takže jsem po krátké přípravě se španělským slovníčkem vlezl dovnitř.
Od začátku byl servis pochybný. Na dveřích byla zvenku koule, takže když jsem se začal dobývat dovnitř, přišla mi otevřít malá, asi čtyřicetiletá vietnamka. Po klasickém "hola" z ní vypadla otázka "cortar? [stříhat?]". Mazácky jsem vystřelil "sí". V místnosti, která nevypadala jako většina holičství, ve kterých jsem byl, seděl ještě jeden mladý vietnamec, a jedna vietnamka, která, jak jsem časem zjistil uměla trochu španělsky. V rohu visela u stropu zaplá televize, právě běžel nějaký vietnamský akční film.
Takže mi vietnamská holička naznačila rukou směr křeslo, kam jsem se posadil. Vypravil jsem ze sebe lámanou španělštinou, že jsem cizinec a tedy neumím dobře španělsky. Vietnamka na mě přikývla, asi si myslela že mluvím o ní a sdělila mi že "trochu mluví". K mému překvapení se nezeptala jak to chci. Rovnou si mrskla plnou dlaň šampónu a začla mi drhnout hlavu. V podstatě šlo o masáž. Všechno probíhalo beze slova s kulisou vietnamského filmu, občas si vietnamec, který si mě celou dobu prohlížel, něco pobrukoval v rodném jazyce.
Posunky mě po vydrhnutí přepravila k umyvadýlku, kde mi hlavu opláchla, pak jsem se přesunul zpět do křesla. V tom mi opět beze slova začla masírovat hlavu, krk, záda, trochu vyděšeně jsem jí s vidinou masného účtu sdělil, že jsem chtěl jen ostříhat. Jen se zašklebila. Druhá vietnamka na mě do zrcadla přikývla se slovem "masache [masáž]". V tu chvíli jsem rezignoval. Bál jsem se domluvy ve španělštině, ale s vietnamštinou jsem původně nepočítal vůbec.
Po pětiminutové masáži přišla moje chvíle. Během předešlých úkonů jsem ale zapomněl všechny připravené slovíčka, ale ty by mi byly stejně k ničemu. Prostě jsem ukázal jak dlouhé to má být a vietnamka se beze slova dala do práce. Nůžky měla asi po babičce, ale většinu zvládla stejně strojkem bez jakýchkoli nástavců. Pak mi vzala krk suchou břitvou, to jsem se radši do zrcadla nedíval. Když bylo podle jejího hotovo, opláchla mi zas hlavu v umyvadýlku, osušila fénem velikosti malé harpuny. Nakonec vytáhla asi ze starých zásob vietnamský gel, který vypadal spíš jako jelení lůj v plastovém dutém válečku o průměru asi osm centimetrů. Tím mi začala jezdit po hlavě, až jsem ji měl totálně oslizlou. V tu dobu už jsem jen přemýšlel jak připravenému vietnamcovi vysvětlím, že mám u sebe jen 20E, že jsem chtěl jen ostříhat. Nakonec mi bylo gestem naznačeno, že můžu slézt ze židle, v místnosti se objevila další zcvrklá vietnamka ve stylu "hlídač Pokladu na Stříbrném jezeře", která cinkla do pokladny a vyskočilo na mě číslo 9,50.
S úlevou jsem se vrátil na byt, kde jsem se chvíli pokoušel ve sprše smýt voskovou vrstvu z hlavy, pak jsem to částečně odstranil ručníkem (zkuste si nakapat vosk na vlasy a pak to dostat dolů). Když jsem anabázi u holiče vyprávěl Jitce, tak se jen válela smíchy a řekla ať to sem napíšu...a zhodnotila, že to nakonec vypadá docela dobře. Zhodnoťte sami.
Posunky mě po vydrhnutí přepravila k umyvadýlku, kde mi hlavu opláchla, pak jsem se přesunul zpět do křesla. V tom mi opět beze slova začla masírovat hlavu, krk, záda, trochu vyděšeně jsem jí s vidinou masného účtu sdělil, že jsem chtěl jen ostříhat. Jen se zašklebila. Druhá vietnamka na mě do zrcadla přikývla se slovem "masache [masáž]". V tu chvíli jsem rezignoval. Bál jsem se domluvy ve španělštině, ale s vietnamštinou jsem původně nepočítal vůbec.
Po pětiminutové masáži přišla moje chvíle. Během předešlých úkonů jsem ale zapomněl všechny připravené slovíčka, ale ty by mi byly stejně k ničemu. Prostě jsem ukázal jak dlouhé to má být a vietnamka se beze slova dala do práce. Nůžky měla asi po babičce, ale většinu zvládla stejně strojkem bez jakýchkoli nástavců. Pak mi vzala krk suchou břitvou, to jsem se radši do zrcadla nedíval. Když bylo podle jejího hotovo, opláchla mi zas hlavu v umyvadýlku, osušila fénem velikosti malé harpuny. Nakonec vytáhla asi ze starých zásob vietnamský gel, který vypadal spíš jako jelení lůj v plastovém dutém válečku o průměru asi osm centimetrů. Tím mi začala jezdit po hlavě, až jsem ji měl totálně oslizlou. V tu dobu už jsem jen přemýšlel jak připravenému vietnamcovi vysvětlím, že mám u sebe jen 20E, že jsem chtěl jen ostříhat. Nakonec mi bylo gestem naznačeno, že můžu slézt ze židle, v místnosti se objevila další zcvrklá vietnamka ve stylu "hlídač Pokladu na Stříbrném jezeře", která cinkla do pokladny a vyskočilo na mě číslo 9,50.
S úlevou jsem se vrátil na byt, kde jsem se chvíli pokoušel ve sprše smýt voskovou vrstvu z hlavy, pak jsem to částečně odstranil ručníkem (zkuste si nakapat vosk na vlasy a pak to dostat dolů). Když jsem anabázi u holiče vyprávěl Jitce, tak se jen válela smíchy a řekla ať to sem napíšu...a zhodnotila, že to nakonec vypadá docela dobře. Zhodnoťte sami.
18. 4. 2009
Santa Semana
Nearly fortnight of vacancies is out. Spanish can enjoy the vacancies more than us because their holiday begin on Friday a week before Easter Monday. What happens that time in the streets is partially recorded on the pictures and I add also two videos.
As I mentioned before, most of Spanish are believers and the big part are strong ones. I won't expand about the meaning of what had been happening here last week because I do not exactly know it. Simply, streets of Malaga, especially the centre filled the processions of confessants who convoyed the thrones with the Bible's features and following by the groups of musicians playing characteristic music. These processions that began at their churches (where they also finished) were criss-crossing the streets from the afternoon till the early morning. They arrived under our balcony at 4:30 am every day and interrupted our sleep (thank you Jesus). All the more the confessants were carrying the candles so the city is under the layer of wax now, I wonder who will clean it. Children with the wax balls were rushing behind the confessants who supplied their balls with the candle wax (see pictures), I do not know why.
On Holy Thursday Spanish army was criss-crossing the crowded streets of the city, I liked this very much (see video).
As I mentioned before, most of Spanish are believers and the big part are strong ones. I won't expand about the meaning of what had been happening here last week because I do not exactly know it. Simply, streets of Malaga, especially the centre filled the processions of confessants who convoyed the thrones with the Bible's features and following by the groups of musicians playing characteristic music. These processions that began at their churches (where they also finished) were criss-crossing the streets from the afternoon till the early morning. They arrived under our balcony at 4:30 am every day and interrupted our sleep (thank you Jesus). All the more the confessants were carrying the candles so the city is under the layer of wax now, I wonder who will clean it. Children with the wax balls were rushing behind the confessants who supplied their balls with the candle wax (see pictures), I do not know why.
On Holy Thursday Spanish army was criss-crossing the crowded streets of the city, I liked this very much (see video).
Santa Semana
Skoro čtrnáct dní prázdnin je v tahu. Španěláci si v tomhle směru užívají víc než my, prázdniny mají od pátku týden před Velikonocema až do Velikonočního pondělí. Co se tou dobou děje v ulicích je částečně zdokumentováno na fotkách a přidal jsem i dvě videa.
Jak už jsem se zmínil, většina španělů je věřících a velká část zřejmě silně. Nebudu se rozepisovat o významu toho co se tu minulý týden dělo, ptotože ani sám nevím přesný účel. Prostě ulice Malagy, speciálně centrum zaplavily průvody kajícníků, kteří doprovázeli trůny s biblickýma postavama, do toho všeho hrála mobilní kapela charakteristickou hudbu. Jenže místní nejsou žádní troškaři, takže průvody, které vycházely z jednotlivých kostelů (kam se nakonec i vracely) křižovaly ulice celý týden od odpoledne do ranních hodin, pod náš balkon se vždycky dostali v půl páté ráno, takže jsme spánkový deficit jak bylo původně plánováno, nedohnali (v tom rámusu se prostě spát nedá, Pane Ukřižovaný!). Kajícníci navíc nosili svíčky, takže je teďka město pod vrstvou vosku, zajímalo by mě kdo to bude pucovat. Za svíčkařema běhaly děti s voskovýma kuličkama, a nechaly si na ně přikapávat (viz foto), nevím proč.
Na zelený čtvrtek vyhnali španělskou gardu, která pak celé odpoledne křižovala ulice, to se mi líbilo nejvíc, fakt to štrádovali hezky, za přihlížení tísíců lidí v ulicích (viz video).
Jak už jsem se zmínil, většina španělů je věřících a velká část zřejmě silně. Nebudu se rozepisovat o významu toho co se tu minulý týden dělo, ptotože ani sám nevím přesný účel. Prostě ulice Malagy, speciálně centrum zaplavily průvody kajícníků, kteří doprovázeli trůny s biblickýma postavama, do toho všeho hrála mobilní kapela charakteristickou hudbu. Jenže místní nejsou žádní troškaři, takže průvody, které vycházely z jednotlivých kostelů (kam se nakonec i vracely) křižovaly ulice celý týden od odpoledne do ranních hodin, pod náš balkon se vždycky dostali v půl páté ráno, takže jsme spánkový deficit jak bylo původně plánováno, nedohnali (v tom rámusu se prostě spát nedá, Pane Ukřižovaný!). Kajícníci navíc nosili svíčky, takže je teďka město pod vrstvou vosku, zajímalo by mě kdo to bude pucovat. Za svíčkařema běhaly děti s voskovýma kuličkama, a nechaly si na ně přikapávat (viz foto), nevím proč.
Na zelený čtvrtek vyhnali španělskou gardu, která pak celé odpoledne křižovala ulice, to se mi líbilo nejvíc, fakt to štrádovali hezky, za přihlížení tísíců lidí v ulicích (viz video).
17. 4. 2009
Other country, other manners
I am going to serve a few interesting or maybe different habits and things that I noticed in more than two months in Spain.
I could speak a lot about transport. There exist about a million of bus companies, each goes to other village. There doesn't exist any overall schedule not even a connection finder. Besides this fact, buses do not go everywhere so if you want to go hiking to the mountains (which are very nice and worthful to see in Andalusia) without car you are out. I will rather not talk about trains, the density of the railway network is very small. The buses stop for sign so it is to be on the lookout. I mentioned the mountain hiking. The guides and maps are done in similar way like the bus schedule. One interesting thing from the roads. In fact there are only on-way roads so if you turn to the wrong direction, you can't get back easilly. All transport on the roads isn't reined so the drivers go against red, especially pedestrians do not make difference between the colours.
Now something about restaurants. There are lots of pubs winehouses including where you are served just on the bar without any chairs (from the worst pubs to the smart restaurants). Sometimes it makes quite nice atmosphere. It is normal that people go to the pub to have a baguette with butter and salami. In most of the pubs the dried pig legs hang on the hooks. Normal dose of beer is 2dl.
Very good business in Spain must be tobacco. There could be about 90% of smokers here. Smoking is so common, that even at the official departments, shops and school classrooms are signs "don't smoke here, please", in front of the shops and other buildings are ashtrays of various types.
Spanish are crazy of clean pavements, they clean them many times a day in front of their houses, shops. But do not raise your head walking along the street or you step into the dogshit.
There are no names on the bells and postboxes, the post is pushed under the entrance door either of block of flats. There is no central distribution of gas so the streets are full of butan-bottles. Central heating is not a standard in the houses so we had to buy a small electric heater (this year was very cold winter with average temperature of 10C).
I do not know whether the betting of Spanish have something in common with the fact most of them are believers, but if I count the number of the lot-stalls and sellers of them in the streets, I think most of Spanish must be gamblers.
Siesta does really exist so do not go to shopping between 1 and 5 pm.
People are used to high temperatures so they go well dressed and they dress also the dogs even in temperature of 15C. The girls' trousers-fashion is awful (see the picture).
Spanish are quite small, about 165cm in average. The postcard stamps are self-adhesive so you do not have to lick them before using.
Finally one bonus. I do not know how do the ID cards of them look like, but instead of "cheese" they say "patata [potato]" while taking pictures.
I could speak a lot about transport. There exist about a million of bus companies, each goes to other village. There doesn't exist any overall schedule not even a connection finder. Besides this fact, buses do not go everywhere so if you want to go hiking to the mountains (which are very nice and worthful to see in Andalusia) without car you are out. I will rather not talk about trains, the density of the railway network is very small. The buses stop for sign so it is to be on the lookout. I mentioned the mountain hiking. The guides and maps are done in similar way like the bus schedule. One interesting thing from the roads. In fact there are only on-way roads so if you turn to the wrong direction, you can't get back easilly. All transport on the roads isn't reined so the drivers go against red, especially pedestrians do not make difference between the colours.
Now something about restaurants. There are lots of pubs winehouses including where you are served just on the bar without any chairs (from the worst pubs to the smart restaurants). Sometimes it makes quite nice atmosphere. It is normal that people go to the pub to have a baguette with butter and salami. In most of the pubs the dried pig legs hang on the hooks. Normal dose of beer is 2dl.
Very good business in Spain must be tobacco. There could be about 90% of smokers here. Smoking is so common, that even at the official departments, shops and school classrooms are signs "don't smoke here, please", in front of the shops and other buildings are ashtrays of various types.
Spanish are crazy of clean pavements, they clean them many times a day in front of their houses, shops. But do not raise your head walking along the street or you step into the dogshit.
There are no names on the bells and postboxes, the post is pushed under the entrance door either of block of flats. There is no central distribution of gas so the streets are full of butan-bottles. Central heating is not a standard in the houses so we had to buy a small electric heater (this year was very cold winter with average temperature of 10C).
I do not know whether the betting of Spanish have something in common with the fact most of them are believers, but if I count the number of the lot-stalls and sellers of them in the streets, I think most of Spanish must be gamblers.
Siesta does really exist so do not go to shopping between 1 and 5 pm.
People are used to high temperatures so they go well dressed and they dress also the dogs even in temperature of 15C. The girls' trousers-fashion is awful (see the picture).
Spanish are quite small, about 165cm in average. The postcard stamps are self-adhesive so you do not have to lick them before using.
Finally one bonus. I do not know how do the ID cards of them look like, but instead of "cheese" they say "patata [potato]" while taking pictures.
9. 4. 2009
Jiný kraj jiný mrav
Na tento příspěvek asi čeká většina čtenářů blogů věnovaných životě v cizině. Za více než dva měsíce na jihu Španělska jsme vysledovali něco z místní kultury a chování lidí, výběru z těchto postřehů se budu v tomto příspěvku věnovat.
Nejvíc by se dalo říct asi o dopravě. Existuje zde asi milion autobusových společností, z nichž každá jezdí do jinačí vesnice. Neexistuje tedy žádný ucelený jízdní řád a už vůbec ne vyhledávač spojení (díky bohu, že dal Česku IDOS). Kromě toho autobusy nejezdí všude, pokud se chce někdo vydat na horksou turistiku (hory jsou tu fakt nádherné), bez auta má smůlu. O vlacích radši pomlčím, hustota železniční sítě u nás je asi neuskutečnitelným snem všech španělů. Jinak autobusy staví na znamení, takže je třeba být ve střehu. Pokud jsem zmínil horskou turistiku, stezky u nás a hlavně mapy a průvodce nám může závidět celý svět.
Ze silnic ještě zajímavost. Existujou tady vpodstatě jenom jednosměrky, a to jak ve městech tak mezi městy, takže když špatně zatočíte, můžete hledat sjezdy podobně jakobyste byli furt na dálnici. Celá doprava není nijak střežena, takže se jezdí na červenou, obzvlášť chodci mají semafory jen pro děti, aby se naučily poznávat barvy.
Teď něco o pohostinství. Spousta hospod, včetně vináren je pouze na stojáka (od pajzlů po luxusní restaurace), ale vypadá to docela přirozeně, docela se mi to líbí. Normální je, že si lidi zajdou do knajpy na obyčejnou bagetu se salámem (utopenci tady asi ještě nedorazili). Ve většině restaurací pak visí na hácích sušené vepřové kýty s celou nohou, těch jsou jinak plné i obchody, asi to tu jde na dračku (viz fotka kopýtka před hospodou). Jo, pivo jde automaticky do dvoudecky, když jsme si jednou objednali speciální "žíznivou" porci, číšník donesl čtyřky a ve tváři měl napsané "tohle že vypijete???".
Jestli Španělsko na něčem rýžuje, tak to jsou tabákové výrobky. Nekouří asi jen těhotné a pár dětí mladších patnácti let. Kouření je tak samozřejmé, že na úřadech, v obchodech a ve školních učebnách mají nápisy "prosím nekuřte", před budovama mají popelníky, vajglovníky nejrůznějších druhů.
Španělé jsou blázni do čistých chodníků, takže se z většiny chodníků dá ve městě jíst, průběžně je během dne stírají od každého zrníčka prachu. Nejde mi s tím ale dohromady pejskařská kultura. Na vyleštěných chodnících se bohužel často najde nějaký ten psí výtvor, proto se nedoporučuje zvedat hlavu a kochat se krásami města.
Na domech, schránkách, zvoncích nejsou jmenovky, pošta se strká pod dveře, třeba i hlavní od celého činžáku. Jestli mi chtěl někdo poslat nějaké peníze, tak s tím radši počkejte až budu v Česku. Asi nikde není centrální rozvod plynu, takže ulice jsou plné propanbutanových bomb. Centrální vytápění nepatří ke standardní výbavě budov. My jsme si museli koupit elektrické topeníčko (letos byla ve Španělsku nejkrutější zima za poslední desetiletí s průměrnou teplotou 10°C).
Nevím jestli sázení španělů souvisí s poměrně vysokým počtem věřících, ale podle počtu stánků s losy a jejich prodavačů na ulici musí být většina z nich gambleři (možná sem teprve nedávno dorazila tutovková móda).
To, že siesta není jen oplatek, je realita, kdo by chtěl jít na nákup mezi jednou a pátou odpoledne, ať to radši nedělá.
Jinak lidi jsou asi zvyklí na jiné teploty, není výjimka když v 15°C vidíte dítě, kterému lezou z kukly jen oči a psy navlečené, jakoby se chystali dobít severní pól.
Nevšiml jsem si jestli tahle móda nedorazila k nám, ale dámské kalhoty v modelu "pytel na brambory" je běžný (viz foto).
Na závěr dvě chuťovky. Já jsem ve Španělsku považovaný za "dlouhána", pro ty kdo mě znají je to asi překvapivé, ale průměrná výška tu může být kolem 165 cm. Nevím jak vypadají dokladovky španělů, ale místo sýr, cheese atd. říkají při focení "patata [zemák]".
Využívám tento prostor k nabídce. Kdyby někdo uvažoval, že se na to přijede podívat na vlastní oči, ať se mi nebo Jitce ozve, jsme tady do konce června. Může poslat domů pohled, místo olizovacích známek se používají samolepky.
Nejvíc by se dalo říct asi o dopravě. Existuje zde asi milion autobusových společností, z nichž každá jezdí do jinačí vesnice. Neexistuje tedy žádný ucelený jízdní řád a už vůbec ne vyhledávač spojení (díky bohu, že dal Česku IDOS). Kromě toho autobusy nejezdí všude, pokud se chce někdo vydat na horksou turistiku (hory jsou tu fakt nádherné), bez auta má smůlu. O vlacích radši pomlčím, hustota železniční sítě u nás je asi neuskutečnitelným snem všech španělů. Jinak autobusy staví na znamení, takže je třeba být ve střehu. Pokud jsem zmínil horskou turistiku, stezky u nás a hlavně mapy a průvodce nám může závidět celý svět.
Ze silnic ještě zajímavost. Existujou tady vpodstatě jenom jednosměrky, a to jak ve městech tak mezi městy, takže když špatně zatočíte, můžete hledat sjezdy podobně jakobyste byli furt na dálnici. Celá doprava není nijak střežena, takže se jezdí na červenou, obzvlášť chodci mají semafory jen pro děti, aby se naučily poznávat barvy.
Teď něco o pohostinství. Spousta hospod, včetně vináren je pouze na stojáka (od pajzlů po luxusní restaurace), ale vypadá to docela přirozeně, docela se mi to líbí. Normální je, že si lidi zajdou do knajpy na obyčejnou bagetu se salámem (utopenci tady asi ještě nedorazili). Ve většině restaurací pak visí na hácích sušené vepřové kýty s celou nohou, těch jsou jinak plné i obchody, asi to tu jde na dračku (viz fotka kopýtka před hospodou). Jo, pivo jde automaticky do dvoudecky, když jsme si jednou objednali speciální "žíznivou" porci, číšník donesl čtyřky a ve tváři měl napsané "tohle že vypijete???".
Jestli Španělsko na něčem rýžuje, tak to jsou tabákové výrobky. Nekouří asi jen těhotné a pár dětí mladších patnácti let. Kouření je tak samozřejmé, že na úřadech, v obchodech a ve školních učebnách mají nápisy "prosím nekuřte", před budovama mají popelníky, vajglovníky nejrůznějších druhů.
Španělé jsou blázni do čistých chodníků, takže se z většiny chodníků dá ve městě jíst, průběžně je během dne stírají od každého zrníčka prachu. Nejde mi s tím ale dohromady pejskařská kultura. Na vyleštěných chodnících se bohužel často najde nějaký ten psí výtvor, proto se nedoporučuje zvedat hlavu a kochat se krásami města.
Na domech, schránkách, zvoncích nejsou jmenovky, pošta se strká pod dveře, třeba i hlavní od celého činžáku. Jestli mi chtěl někdo poslat nějaké peníze, tak s tím radši počkejte až budu v Česku. Asi nikde není centrální rozvod plynu, takže ulice jsou plné propanbutanových bomb. Centrální vytápění nepatří ke standardní výbavě budov. My jsme si museli koupit elektrické topeníčko (letos byla ve Španělsku nejkrutější zima za poslední desetiletí s průměrnou teplotou 10°C).
Nevím jestli sázení španělů souvisí s poměrně vysokým počtem věřících, ale podle počtu stánků s losy a jejich prodavačů na ulici musí být většina z nich gambleři (možná sem teprve nedávno dorazila tutovková móda).
To, že siesta není jen oplatek, je realita, kdo by chtěl jít na nákup mezi jednou a pátou odpoledne, ať to radši nedělá.
Jinak lidi jsou asi zvyklí na jiné teploty, není výjimka když v 15°C vidíte dítě, kterému lezou z kukly jen oči a psy navlečené, jakoby se chystali dobít severní pól.
Nevšiml jsem si jestli tahle móda nedorazila k nám, ale dámské kalhoty v modelu "pytel na brambory" je běžný (viz foto).
Na závěr dvě chuťovky. Já jsem ve Španělsku považovaný za "dlouhána", pro ty kdo mě znají je to asi překvapivé, ale průměrná výška tu může být kolem 165 cm. Nevím jak vypadají dokladovky španělů, ale místo sýr, cheese atd. říkají při focení "patata [zemák]".
Využívám tento prostor k nabídce. Kdyby někdo uvažoval, že se na to přijede podívat na vlastní oči, ať se mi nebo Jitce ozve, jsme tady do konce června. Může poslat domů pohled, místo olizovacích známek se používají samolepky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
