Balcony of Europe, the caves, beating the sea

From last weeks I add a few more pictures from the sea resorts (Fuengirola and Nerja), where crowds of foreigners from all Europe (mostly Germans and English) come to get some bronze on their overworked bodies. Both resorts are based on kilometres of beautiful beaches offering place both lounging and diving, aquatic and adrenaline sports.
We saw the surfers that however didn't have such technique like those from "Bay watch", anyway we saw a few good rides.
As king Alfonso XII had seen the coastline with beautiful cliffs in Nerja, he named this place "balcony of Europe". We visited the caves by Nerja with magnificent stalactical decoration. Close to the caves we lost our way and got into the gypsy farmers' gardens. Thanks to that we could see nearly ripe alligator pears, bananas, fig-trees and other trees covered with fruit that we didn't know. On the photos is more an aquaduct standing in the river-basin (typically without water).
Finally I add pictures and a video from first bathing in the sea which didn't last a long time because of the spasms in all my body. It will need some heating up yet.

Balkón Evropy, jeskyně, pokoření moře

Z posledních týdnů přidávám ještě pár fotek z přímořských letovisek (Fuengirola a Nerja), kam se sjíždí cizinci z celé Evropy (hlavně němci, a angličani) aby nachytali trochu bronzu na svá upracovaná těla. Obě střediska se táhnou kilometry podél pobřeží a nabízí pláže jak pro klasické vyplesknutí se, tak pro potápění, vodní a různé adrenalinové sporty.
Konečně jsme viděli surfaře, kteří ovšem neměli takovou techniku jako týpci z "Pobřežní hlídky", ale nějaká slušnější jízda se za půl hodinky vidět dala.
Když viděl na konci devatenáctého století pobřeží s nádhernými útesy v letovisku "Nerja" nějaký král Alfonso XII, nazval prý toto místo "balkónem Evropy" (Alfonso na fotce s Jitkou). Dodneška se tu o tom povídá. Kousek od Nerjy jsme se byli podívat v jeskyních s parádní krápníkovou výzdobou. Nakonec jsme kousek od jeskyní zabloudili, díky čemuž jsme se dostali do zahrad místních farmářů, tam jsme objevili skoro zralé avokáda, banány, fíkovníky a další plodovníky, které u nás nejsou k vidění, takže ani nevíme co jsme vlastně viděli. Na fotkách je ještě akvadukt v korytu řeky (takhle tady vypadá většina řek - vodu v nich většinou nenajdete).
Na závěr příspěvek z prvního koupání ve Středozemním moři. Tentokrát jsem se odhodlal já, ve vodě jsem ale pro křeče v celém těle moc dlouho nepobyl. Ještě to bude chtít přihřát.

Donkey taxi in Mijas

Mijas is a small town, not far from the see, lying in the mountains, very popular for tourists. The idea of the donkey taxi arose this way: While the farmers used to go to the fields with the donkeys, from time to time some tourist came and asked for the picture with the donkey and he left some peso to the farmer. Somebody wanted to take a lift on the donkey or pose for the picture to his family album. The farmers realized that they earned more by using donkeys as the lift instead of plowing fields and cropping the onions ("burro" = donkey). Today you can come and take a lift for shopping on the donkey for some 10 euros.
We visited the bullring which is very small, about a quarter of those one in Malaga. Excuse me, but I had to put the sequence of pictures with Jirka-toreador.
To the south of Mijas you can take delight in the distant see coastline, to the north there are the rocky mountains. Because we had some waste time we climbed with Jitka nearly up to the highest peak of the mountain-range, the comeback to Mijas we managed accurately with the sunset. There was warning about the mountain goats and scorpions on the advise boards at the foothill of the mountain but although i was turning the rocks all the time, we hadn't seen any scorpion. At least two mountain goats came to see us at the end.

Oslí taxi v Mijas

Mijas je malé horské městečko ležící kousek od pobřeží, turisticky velmi oblíbené. Myšlenka oslího taxi vznikla asi takto: Když místní chodili s oslama na pole, občas se nějaký turista nechal s oslíkem vyfotit, nechal za to farmáři nějakou tu pesetu, pak se zas chtěl někdo na oslíkovi svézt, nebo si jen tak posedět a zapózovat, aby měly vnoučata co obdivovat. Farmáři zjistili, že víc vydělají, když budou osly využívat k vození turistů než orání a vození cibule ("burro" = osel). Dneska se můžete přijet odvézt na nákup na údajně vzácném plemeni osla za nějakých 10 euro.
Navštívili jsme býčí arénu, která je proti té v Malaze opravdu maličká, možná čtvrtinová. Promiňte, ale sekvenci s Šubčou - toreadorem jsem si nemohl odpustit.
Na jih od Mijas se můžete kochat pohledem na moře z dálky, na sever se pnou kamenité hory. Protože nám přišlo městečko málo, tak jsme se s Jitkou vyšplhali skoro na vrcholek celého pohoří, návrat vyšel akorát na setmění. Na informačních tabulích na úpatí hory bylo varování před kamzíky a škorpióny, šutry jsem zvedal co to šlo, ale nakonec jsme viděli jen dva kamzíky.

Weekend in Granada

I took my time with contributions to the blogg so I will remedy in a few days and add something from the experiences from last weeks.
We spent a weekend with my friends in Granada. It is a beautiful town with lots to see. The most famous is a complex of the Moorish palaces, fortresses and gardens (unfortunately the gardens are not in the season yet) Alhambra. Here it is to be prepared for crowds of tourists, especial those of Asian, who make the compact blocks effectively. It is worth to climb the hill Albaicín on which side are the caves settled by gypsies since long ago. From uphill it is an amazing view of Sierra Nevada mountain-range and of the town. At the arabic markets you can spend ages and good money. The centre of the city is vivid, full of artists waiting for tourists' change. Besides there are plenty of churches with a huge cathedral at the head. Anyway the most impressive is the view of the snowy Sierra Nevada. Find a few pictures and two videos below.

Víkend v Granadě

Zase jsem se na blogu dlouho ulíval, takže v krátké době přidám pár zážitků z posledních týdnů.

O víkendu v Granadě už napsali Jitka s Jakubem (viz odkazy vpravo), takže jen stručně dodám svůj celkový dojem. V Granadě je toho k vidění hodně, nejznámější je soubor původních maurských pevností, paláců a zahrad (zahrady jsme bohužel zastihli před sezónou). Tam je třeba se připravit na davy turistů, obzvlášť asiatů, kteří tvoří nepropustné bloky. Vylézt na kopec Albaicín v jehož svahu jsou cikány odedávna obydlené jeskyně se vyplatí už kvůli výhledu na Sierru Nevadu i na město. Na arabských tržišťích se dá strávit hodně času a taky utratit hodně peněz. Ve městě to samozřejmě žije, muzikanti a všemožní umělci čekají na drobáky od turistů. Pak jsou tu samozřejmě spousty kostelů v čele s obrovskou katedrálou. Nejhezčí je ale stejně výhled na zasněženou Sierru Nevadu. Přidávám pár fotek a dvě videa.

March is here, jump into sea!

This is not a resolve, it is a fact.
But back to the point. Earlier I promised I lose a word about our living. Today, as I found a cockroach after a long time, I said to myself I fill in the promise.
We live in a five-room flat, it is a cool living. Me and Jitka share the flat with other four people, two girls from USA, one italian girl and one french guy. The czechs are too germless so we have sometimes a problem not vomit while putting the nose out of our room. Using a word pig in context with american and italian girls is a big insult. For the pig. I do not want to write widely about the litter lying about around the overrunning litterbin, the sink blocked with pasta or other delicacy, the shitty toilet, stinking fridge or the unwashed dishes. On the picture is just the best of from the kitchen. That one centimetre layer of rancid fat welcomed us the first day. Jitka lost her nerve and washed all the kitchen next day. Uselessly. Then there are the attempts to boil the eggs. After the successful trial with one egg the girls managed to boil six eggs after a week. Fortunately the eggs are not on the menu every day so we did not have to buy the gas masks yet.
Back to the flat. If someone wanted it could be a cool living. A few notes which people of our region do not expect. There is no central heating here so it is quite cold here during the winter (average temperature 12 Celsius degrees). We had to buy a small electric heater. They use the boiler for hot water, cook on the butane bombs. The ceilings are about a meter higher then usually, they do not have names on the houses, flats, bells, they use just the numbers of the flat. In our flat is not any table, just one desk on the recks (see the picture), instead of the chairs there is just a bench here.
The best of our living is the position. We live in the street which crosses the broadway, we have three restaurants under the balcony so there are some musicians singing there all the time (a pity that each of them knows only one song), see the video. From our flat it is five minutes to the port and fifteen minutes to the beach. The only minus is that the school is about an hour by feet, our faculty is at the further of two university campuses. On the last picture is the view to our street, Jitka is standing in front of the entrance.

Březen, do moře vlezem!

To není předsevzetí, to je fakt.
Ale k věci. Dříve jsem slíbil, že se tady zmíním o našem bydlení. Dneska, když jsem zas po dlouhé době objevil jednoho švába, tak jsem si řekl, že splním co jsem slíbil.
Bydlíme v pětipokojovém bytě a je to mazec. Vejde se sem osm lidí, je nás tu ale jen šest (přesněji, šest lidí platí nájem). Kromě mě a Jitky jsou tu dvě američanky, jedna italka a jeden francouz. My češi jsme příliš sterilní povahy, a tak máme občas menší problémy se nepoblinkat, když občas vystrčíme nos z naší cimry. Použití slova prase v souvislosti s ženskýma z ameriky a itálie je obrovská urážka. Pro prase. Nebudu se tady rozepisovat o odpadcích naházených vedle přeplněného koše, ucpaném dřezu těstovinama a jinýma dobrotama, ani o posraném záchodě, smradlavé lednici nebo neumytém nádobí. Na fotkách je jen "best of" z kuchyně. Ta centimetrová vrstva žluklého tuku na sporáku nás přivítala první den. Jitka se s tím nesmířila a tak hned druhý den celou kuchyň vydrhla. Zbytečně. Pak jsou na fotkách pokusy uvařit vajíčka. Po prvním úspěšném pokusu s jedním vejcem se jich holkám týden nato podařilo uvařit hned šest. Naštěstí se tu vajíčka moc často nevaří, takže jsme si plynové masky zatím nepořizovali.
Zpátky k bytu. Kdyby někdo chtěl, tak by to mohl být parádní bejvák. Pár poznámek, které našince nenapadnou. Neexistuje tady žádné topení, takže v zimě (průměrná teplota 12 stupňů) je tady docela zima, museli jsme si koupit malé elektrické topeníčko. Teplou vodu tady asi nemají nikde, všude jsme viděli jen bojlery a vaří se na butanových bombách. Jsou tu docela vysoké stropy, asi o metr výš než u nás. Na domech, schránkách, zvonkách, ani nikde jinde se nepíšou jména, pouze čísla bytů, např. A2, nebo "A2 vlevo". Stůl jsme v našem bytě nenašli, pouze desku na dvou kozách, viz foto, místo židliček je tu jedna lavička.
Co se týče polohy našeho bytu, tak to je asi na našem bydlení nejlepší. Bydlíme v ulici, která křižuje hlavní třídu (něco jako Třída Míru v Pardubicích). Pod balkónem máme tři hospody, takže tady imrvére hrajou nějací muzikanti (škoda že se tu točí furt asi šest stejných hudebníků a každý umí jen jednu písničku, viz video z našeho balkónu). K přístavu to máme asi pět minut a na pláž čtvrt hodiny. Akorát do školy to je zhruba hodina pěšky, naše fakulta je bohužel v tom vzdálenějším ze dvou kampusů. Na poslední fotce je pohled do naší ulice, Jitka stojí vedle hlavního vchodu.