Kamakura

Tady je pár fotek z Kamakury, kde byly někdy před 800 lety založeny první zenové budhistické chrámy v Japonsku. Dočetl jsem se, že dneska je jich tady 65 a navíc 19 šintoistických svatyní. Zenový chrám je vlastně komplex různých chrámků, kde každý má nějakou úlohu, všechno je to obklopeno udržovanými zahradami se sakurami, součástí je jezírko a další prvky.

Mapka jednoho zenového chrámu..



meditační síň..

Budha v chrámu

jezírko..
budhistický mnich v klobouku :)

Asi nejznámější turistickou atrakcí Kamakury je bronzová socha velkého Budhy (Daibucu) velká 13,5m, která byla odlita v roce 1252.

jeden typický japonský kůň s čelenkou..

Kamakura leží na břehu moře, takže jsme navštívíli i pláž. Tadzy jsme konečně zjistili, do čeho se balí suši. Rybář na fotce už si trochu řas nabral, aby měl do čeho úlovek zabalit.

Teplota vzduchu ~5°C, teplotu moře jsem ani nezkoušel, ale moře bylo plné surfařů.

Yokohama

S Jitkou jsme o víkendu vyrazili na dvoudenní výlet do Yokohamy a Kamakury. Yokohama se pyšní několika nej...je zde největší přístav Asie, nejvyšší budova Japonska Landmark Tower (296m) a jedna z největších čínských čtvrtí v Japonsku. To vše najdete na fotkách.

Čínská čtvrť...







Zřejmě zkouška z psaní. Toto se odehrávalo za přihlížení stovek lidí v Landmark Toweru. Divím se, že je na fotce vidět ruka kaligrafky, protože se jí třásla jakoby noc předtím strávila v čínské čtvrti.



K Jokohamě patří loďky...

A mrakodrapy (tohle je pohled 69. patra Landmarku). I přes mlhu nad městem byl výhled parádní. Tady další nej, v mrakodrapu jezdí nejrychlejší výtah na světě, v 69. patře jsme byli za 40 vteřin.

a mrakodrapy večer v čele s nejvyšším.

Přespali jsme stylově v hostelu Zen, v pokoji japonského stylu, se vším co člověk k pohodlnému přespání potřebuje. Tři tatami a deka :)

Ohňový rituál pod Takao-san (Fire ritual at the foot of Takao mountain)

Tento víkend jsme se s Tsukubským turistickým kroužkem vydali na horu Takao, která leží kousek od Tokia. On je to spíš kopec, než hora, Takao je totiž vysoká asi 600 m.n.m. Výběr tohoto cíle však nebyl náhodný. Jednou ročně se totiž pod Takao-san koná ohňový rituál, při kterém mniši zapálí hranici. Během toho, co oheň hoří, a za přihlížení možná několika tisíc lidí pak mniši konají různé rituály, jejichž cílem je dostat se do jakýchsi vyšších duchovních sfér. Asi po dvouhodinovém rituálu si pak můžou všichni přihlížející přejí po polovyhaslém ohni a upevnit tak zdraví svoje i své rodiny. Mezi fotkama je ještě chrám, který nesmí na žádném posvátném místě, jako je hora, chybět.

Tokio poprvé (First time in Tokio)

O víkendu jsme česká skupinka vyrazili do Tokia. Počasí si ale v Japonsku zatím dělá co chce a překvapivě nepřestalo pršet ani když jsme nasedli na expres Tsukuba-Tokio. Zapadli jsme proto do muzea piva Yebisu. Yebisu (čti ebis) je docela dobré pivo, podobné českým pivům, vaří se v pivovaru Sapporo.



Plechovka s bůžkem a rybou.


Tahle láhev piva je tzv. šťastný Yebisu, jak jsem se dozvědel od jedno japonce. Na jedné láhvi z tisíce je na etiketě bůžek se dvěma rybama, na obyčejném pivu drží jen jednu rybu, jak je vidět na plechovce o obrázek výš (už od minulého týdne se v sámošce vždycky zastavím u regálu s pivama a kontroluju, jestli náhodou nevylezl šťastný Yebisu na kraj).


Tady něco k počtení o pivu.


Ochutnávka...


Pohled na zamračené Tokio z rozhledny...


A dvakrát čtvrť elektroniky Akihabara...

Rozlučka s kolegy (Goodbye party to Chinese colleagues)

Minulý týden jsme měli takovou menší rozlučkovou párty, protože z naší výzkumné skupiny palivových článků odchází dva členové, shodou okolností oba z Číny. Vyrazili jsme do typické japonské restaurace.
Boty jsme nechali u vchodu, v ponožkách našli svůj stůl a usadili se na tatami připravené kolem nízkého stolku těsně nad zemí. Pak už jen japonští kolegové objednávali všemožné dobroty od polívek s houbičkami a kousky střev, grilovaných špízů až po fazolky v luscích, smažené ryby a další pochutiny, které neumím pojmenovat. Při této příležitosti vám můžu představit část naší výzkumné skupiny. Na fotce zleva: šéf Mori-san, číňan Dr. Ye, Šubča-san, Nishimura-san, další číňan Dr. Yan, pan Suzuki a Nakamura-san. Za foťákem je Hiro, ten se tady určitě ještě objeví.

Když už jsme v restauraci, tak se zmíním o japonském pivu. V Japonsku jsou k dostání tři druhy piv. První, tzv. pravé pivo "bíru", je klasické pivo bodobné tomu českému. Druhý typ, "hapoš", je pivo, které je vařené z částečně obilného a částečně rýžového sladu. Třetí typ je vlastně syntetické pivo, které zřejmě vzniká jakýmsi chemickým procesem tak, že jeho konečná chuť se podobá pivu. Tyto tři typy jsou v obchodě snadno odlišitelné, pokud umíte japonsky. Když japonsky neumíte, je možné odhadnout typ piva podle ceny. Plechovku bíru pořídíte zhruba za 300 yenů, hapoš za 250 yenů a synteticke za 200 yenů (5 yenů = 1 Kč).