Kde teď bydlím? Where do I live now?

Radler

Převrhl vám někdy někdo na koupališti do limonády pivo? Jak vám řezaná limonáda chutnala?
Ani mě. Míchanice pivo-limča, nazývaná "Radler" je v Německu a Rakousku dost populární. Zajímalo by mě, jestli to je díky důkladné propagaci, nebo už lidi fakt neví čím by se ozvláštnili. Popravdě, vypil jsem ho a pivo je cítit jen vzdáleně. Jdu si dát koncentrát.

Did someone overturn his beer into your limonade at the swimming pool? Did you like that mixed coctail?
Me neither. The beer-limonade coctail called "Radler" is very popular in Germany and Austria. I am wondering if that is due to the thorough promotion or the people really do not know how to make themselves interesting. To tell the truth, I drank it and the beer could be smelled only with a good imagination. Gonna have a concentrate.

Podzim na jihu Rakouska (Autumn in the south Austria)

Na internetu na mě vyskakuje jedna zpráva za druhou, že v Česku díky třicítkám pod nulou praskají koleje. Já jsem ale naštěstí na konci světa, jménem Deutschlandsberg, a mínus dvacet venku mi může být putna. Přesto jsem se rozhodl vás, nepravidelné čtenáře, zahřát u srdce několika podzimními fotkami z jihu Rakouska...

I stay in Deutschlanndsberg, Austria at the moment. In the freezing cold and tons of snow I decided to warm your hearth by a few autumn pictures from the neighbourhood of Deutschlandsberg. Here they are...

Deutschlandsbergský hrad Landsberg (Deutschlandsberg's tower)

A co je tohle? (And what is this?)

...globalizace (globalization)

Rožnovský pivovar (Roznov's brewery)

Japonsko bylo krásné, ale teď už jsem zpátky v Česku, takže je třeba obrátit list. Zatím nevím, jak s tímto blogem naložím, ale komu se moje příspěvky líbily, může si tuto stránku občas rozkliknout a třeba tady najde něco nového. Některé příspěvky možná přeložím do angličtiny, anglickou část můžete přeskočit, nebo mi v komentářích opravit chyby :)
Pro začátek tedy malá pozvánka na výlet do Rožnova p. R. a okolních kopců. Doporučuju navštívít i znovuotevřený více než 200 let starý Rožnovský pivovar v Pivovarské ulici.

I am back in Czech Republic so I have to turn over leaf. I do not know in what kind of stuff I will continue in this blogging space. But if you like the pictures and my comments, you can sometimes drop in and maybe you will find something new. I will try to translate my contributions to English as I used to do before.
For starter here is a little invitation to the town of Roznov pod Radhostem and the hills around in the eastern part of Czech Republic. Do not miss to visit the newly reopened Roznov's brewery with the tradition of more than 200 years.

Zase bude chleba! (A piece of bread soon!)

Ve čtvrtek opouštíme Tsukubu. Co dodat? Japonsko je kulturně dost odlišná země od Česka a turisticky určitě zajímavá jak z hlediska historie a kultury, tak i z hlediska přírodních krás. Pokud však nesnášíte davy a tlačenice, tak do Japonska radši nejdzděte. Pokud byste se rozhodli v Japonsku pracovat, připravte se na nedůvěru a horší výchozí pozici.

Rýže (Rice)

Protože bez rýže si nedovedu Japonsko představit, tento příspěvek věnuji právě jí. V obchodech se většinou prodává v pěti nebo desetikilových pytlích. Pětikilový pytel stojí obvykle okolo 2000Y (450 Kč), ale ceny se u různých druhů liší. Automatický rýžovar má doma každý japonec. Rýže se jí 4x denně, tj. ke snídani, k obědu, ke svačině a k večeři. Je to taky zřejmě jedna z mála plodin, v jejíž produkci je Japonsko soběstačné. O typech rýže toho moc nevím, ale v obchodech je vždy možno si vybrat minimálně z deseti druhů loupané rýže s různou velikostí zrnek. Na přípravu rýžových dobrot "moči" a "dango" z uvařené a rozdrcené lepivé rýže a z rýžového prášku se používají speciální druhy. Dále dostanete různé druhy neloupané rýže a další speciality.
Rýže se sadí v dubnu, do akce přichází jak automatika, tak ruční sázení. Rýžová pole jsou všude, i uprostřed města, vypadají spíš jako bažiny. Pole jsou dostatečně zavlažována a stojí v nich vždycky aspoň 5 cm vody. Díky tomu je každý večer na pořadu kvákání žab a přes den jsou pole plné volavek. Poblíž jezer a moře lítají na pole i kormoráni, ale zřejmě kvůli nim jsou pole obehnaná provazy a dráty a občas je k vidění zdechlý kormorán visící na šňůřě za křídlo hlavou dolů.
Tady je pár fotek, sklizeň bohužel nestihnu.

Bon dance

Česká skupinka plus Hiro jsme nakoupili yukaty a vyrazili na slavnost "bon odori" neboli "bon dance" v Tsukubě. Jak jsem se dočetl, japonci tímto "krásným" tancem uctívají duchy svých předků. Na programu byly vystoupení skupin bubeníků a tanečníků převážně tradičních, ale i moderních. Při setmění se začal tančit bon dance ve velkém kruhu okolo hlavní stejdže.
Tady je pár fotek a video...

Tradiční japonské bubny.

Tradice sekání melounů..

..a následné pojídaní. Tyhle žravé bestie bych nechtěl potkat ve větší tlupě.

Tanečnice všeho druhu.

V yukatách jsme mezi japoncema budili značnou pozornost, obzvlášť blondýny. Zuzku dokonce vtáhl do svého vystoupení mastičkář s fialovou žabí mastí. Zleva: Hiro, Jitka, Jura, Zuzka, mastičkář, Jakub, Michal a Zdeněk.

Samuraj bez slitování.

Deštníkáři.

Bon dance.



Video - tanec bon dance s českou účastí (se zvukem).

Fuji

"Jednou za život by měl Fuji zdolat každý, ale jen blázen by na ni lezl dvakrát". Tak zní japonské rčení. My, skoro japonci, jsme se rozhodli, že na symbol japonska a posvátnou (dneska nečinnou) sopku vylezeme. Hora Fuji je známá svým pro sopku vzorovým tvarem, je vysoká 3776m. Pokud máte štěstí, jde vidět až na vzdálenost 100 km. To se ale japoncovi poštěstí možná několikrát za život, protože Japonsko je permantentně zahalené do oparu. Největší šance pro tenhle pohled je v zimě.

Oficiální období pro zdolání Fuji je červenec-srpen, v jiných měsících je to přinejmenším nedoporučováno. Pod sopkou je několik jezer, kde se dá i relativně levně ubytovat (od 2500Y/os v hostelu K's House). Nejdostupnější je jezero Kawaguchiko kolem kterého leží stejnojmenné městečko. Odsaď jede autobus do páté stanice Fuji. Na sopce je deset výškových stanic, přičemž pátá je poslední, do které se dá vyjet busem. Tak jsme to udělali i my. V páté stanici plné obchodů se suvenýry si můžete koupit kyslíkovou bombu pro krušné chvíle nad třemi tisíci metry.

Výstup byl jednodušší než jsme čekali, protože zhruba každých 100 výškových metrů od páté stanice (ta je 2300 metrů vysoko) jsou mezistanice, kde si můžete koupit pití, suvernýry, nebo dát čaj a posedět a kochat se pohledem dolů a na mraky. Celkem je výstup dlouhý jen necelých 5 km, nám trval asi pět hodin pohodovým tempem. To zhruba odpovídalo času, který se píše v průvodcích. Srandovní mi přišlo, když japonci všech věkových kategorií už pod třemi tisíci začali vybalovat bomby a čuchat ke kyslíku.
Při výstupu nás zastihlo hezké počasí, takže byla chvílema dobrá viditelnost. Mraky se tam nahoře ale převalují docela rychle, takže během minuty třeba člověk nevidí na deset metrů, ale o chvilku později do vás zase smaží slunce. Asi do osmé stanice jezdí koně, takže komu se nechce po svých, tak si zřejmě může zaplatit výstup tímto způsobem.
Na vrcholu nás přivítala vesnice se suvenýry a s občerstvením a masný kráter, který mohl mít hloubku tak sto metrů a šířku kolem 300 -400 m. Pod vrcholem byly i teďka na konci července zbytky sněhu.
Výhled sice nebyl nic moc kvůli mírnému oparu, ale na mraky pod náma a na naší úrovni byl parádní pohled. Na vrcholu bylo příjemných 10-15 °C. Nahoře jsme si dali sváteční plechovku omezené edice piva Yebisu, obešli jsme kráter a pak hurá dolů, protože z dálky začínalo hřmít a blýskat se.
Sestup vede jinou cestou, a je trochu suťovitý. Za dvě hodiny jsme se proklouzali zpět do páté stanice, posledních dvacet minut nás ale stihla dost hustá bouřka. Nejdřív přišla mlha, že nebylo vidět na 5 metrů a pak se spustil liják s blesky. Příjezdová asfaltka u páté stanice se proměnila v potok s hladinou vysokou asi 5 cm.
My jsme na sopku vystoupali ve dne, ale obvykle se na Fuji leze v noci. Všichni totiž chtějí vidět východ slunce z vrcholu. Když jsme sestupovali po šesté hodině večer v lijáku a potmě dolů, už jsme potkávali davy lidí, jak se šplhají nahoru. Blázni. Nad ránem prý bývá sopka ucpaná, takže se stojí fronta od osmé stanice až nahoru, kde se vejde pár set vyvolených, aby spatřili východ z vrcholu. Celkově to byl vydařený výlet.
Přidávám pár fotek z výletu.

Posvátná hora Fuji od jezera Kawaguchiko. Kvůli tomuhle pohledu jsme si přivstali ve čtyři ráno. Odpoledne není hora kvůli oparu skoro vidět.

V hostelu jsme nafasovali krakonošské palice, které nám ulehčily výstup do strmého kopce.


Sestup na koni.

x-tá stanice zvenku.

y-tá stanice zevnitř.

Nad třemi tisíci v oblacích.

Aklimatizace nad třemi tisíci.

Chybí kyslík?

O něco výš.

Brána se zatlučenýma mincema na vrcholu.

Jitka a kráter.

Kráter.

Vrcholové pivo Yebisu.

Lehárko.

Vesnice na vrcholu - stánky se suvenýry a občesrstvením.

Vrchol.

Zhora dolů nebylo moc vidět, protože v údolí je zahaleno do oparu. Ale na mraky pod náma byl nádherný pohled.

Sestup po japonsku - v roušce.

Pohled ze sestupové cesty na jednu z výstupových stanic - večer, lidi už se těší na zítřejší východ slunce.

Video ze stanice pod vrcholem.



Video z náročného výstupu.