Adios Espaňa

Tonight I leave Spain and go back home.What to add to the pictures from Andalusia I have been putting here last five months?
Spain is a beautiful, vivid country and I have to say I could imagine the life here. We enjoyed the stay here on the south, I can just recommend Spain either for holiday or for longer stay. Finally I add one video of flamenco in very pure quality.
Good-bye Spain.

Adios Espaňa

Ve čtvrtek ráno nám letí letadlo domů. Co dodat k obrázkům z Andalusie, které jsem tady posledních pět měsíců dodával?
Španělsko je nádherná, živá země, musím říct, že život tady bych si dokázal představit (možná bych změnil názor, kdybych tady strávil celé léto, momentálně je ve vnitrozemí běžně 35°C). Ale Malaga, i když není vyloženě turisticky zajímavá historickým centrem, láká jižní kulturou. Pozitivně tu upravuje klima studené moře, což je proti vnitrozemí hlavně v létě velká výhoda.
Pobyt na jihu jsme si výborně užili, Španělsko doporučuju každému. Na závěr ještě jedno video flamenca v mizerné kvalitě.
Těšíme se na všechny doma, dejte vychladit desítku.

Sierra Nevada

Here are the pictures from Sierra Nevada mountains and rising up Mulhacen, the highest peak in Spain. It was a great three-days trip with Jitka and Filip.

Sierra Nevada

V Malaze už je pěkné vedro, takže jediná možnost trávení dne je pláž a moře, které je mimochodem se sedmnácti stupni (nejnižší teplota na celém jižním pobřeží Španělska) velice osvěžující i na konci června. Možná i proto, a taky za pomocí Filipa se mi podařilo Jitku přesvědčit, že vylézt na Mulhacen, nejvyšší horu pevninského Španělska (dobře, ve Španělsku je ještě jedna vyšší hora, ale ta je na Tenerife) je dobrý nápad. Mulhacen má necelých 3500 m, je součástí pohoří Sierra Nevada.
Takže jsme s Jitkou a Filipem půjčili auto a nabrali kurz Sierra Nevada. Výlet byl velice povedený, důkazem toho je můj olezlý nos, rty, a krk, kterým nepomohl ani opalovací krém s faktorem 25. První den jsme hned asi po hodině chůze nabrali lehce špatný kurz, ve kterém jsme pokračovali dost dlouhou dobu. Naštěstí jsme potkali jednoho baču v jinak osiřelé krajině, který s náma zdolal asi 2 km do docela prudkého kopce a protáhl nás trnitýma cestičkama až ke správné cestě. My jsme měli jazyk na košili a tenhle místní kamzík ještě stíhal přehrazovat a upouštět vodu z uměle vytvořených strouh vedoucích z ledovcových jezer (důmyslný systém zavlažování celého několikakilometrového svahu).
K cíli dne, sedmi ledovcovým jezerům "Las Siete Lagunas" jsme kvůli zdržení dorazili až v devět večer totálně oddělaní. A protože tyhle laguny jsou ve výšce zhruba 3000 m.n.m., když jsme dorazili, byla už za stínícím Mulhacenem docela zima. Vybrali jsme největší balvan, který nám poskytl aspoň minimální závětří a hurá do spacáku. Noc byla krušná, podle předpovědi mělo být kolem pěti stupňů, ale mně to v mém desetiletími ošlehaném spacáku připadalo jako minus pět. Ráno jsem zjistil, že mi zmizela igelitka s jednou bagetou a chorizem (něco mezi salámem a čabajkou), druhá bageta té hladové svini vypadla z tašky při krádeži. Vítr byl pod Mulhacenem sice slušný, ale já si myslím že to odnesla liška, nebo jiná havěť.
Po ranní rozcvičce, při které se nám lehce rozproudila téměř stojící krev jsme nabrali směr vzhůru, místo plánovaných dvou hodin se nám cesta na vrchol protáhla na čtyři hodiny a já jsem měl díky Jitčině komentáři cesty asi o čtyři nová sprostá slova bohatší slovník, ostatní už známá slova jsem si důkladně zopakoval. Na Mulhacenu to bylo jako na Václaváku, potkali jsme tam dva španěly, dva francouze, jednoho česky mluvícího ukrajince (viz vrcholové skupinové foto) a jednoho Poláka který tam vytlačil kolo a pak si to schutí sjel dolů. Druhý den jsme na noc zabrali fleky krávám a ve dvou tisících byla noc o poznání teplejší.
Sierra Nevada plná všudypřítomných krav a kamzíků nás překvapila relativně živou krajinou proti jiným horám Andalusie, kde najdete jen vyprahlé bodlákové planiny. Celá cesta se táhla kolem potůčků a ve vyšších výškách kolem ledovcových jezer. Nad třemi tisíci se ještě držely sněhové jazyky. Nedalo mi to a vytáhl jsem sáček a několikrát jsem si úpatí Mulhacenu sjel (viz video). K fotkám jen krátké vysvětlení. Z asi pětiset fotek z třídenního výletu jsem měl problém vybrat patnáct, proto jsem to vyřešil tak jak vidíte...

Friends from Rožnov in Spain

I chose a few pictures from the visit of Mira and Lada from Rožnov who brought 35°C hot weather to the south. For the present I add only a short comment to the last photos. We tried to reach the peak Torecilla nearly 2000 m high but nature showed us its power. Only under the top the tunderstorm shot us downhill. A few kilometres far from our destination caught a forest and one hill changed to a stack of ash. Fortunately we only got a little drenched.

Rožnováci ve Španělsku

Vybral jsem pár fotek z návštěvy Míry a Lady, kteří přivezli na jih pětatřicítkové hice. Krátký komentář zatím jen k posledním obrázkům. Pokusili jsme se pokořit horu Torecilla vysokou necelých 2000 m, ale příroda byla mocnější. Těsně pod vrcholem nás poslala zpět bouřka, při které chytl pár kilometrů od našeho cíle les a místo kopce zbyla jen kupka popela. My jsme naštěstí jen lehce zmokli.

Východ slunce a pár obrázků z Malagy (Sunrise and a few pictures from Malaga)

Southern kitchen

In this contribution I will try to tell a little about the andalusian kitchen, I add some photos. So you can open a tin of the beer and prepare a bread with flitch not to let the water in your mouth go to waste.
I am sure you already know that the kind of bread we know from home doesn't exist in the western Europe. So we feed us with the half-meter baguettes and we are already fed up with them.
But at this moment I will take you to several restaurants. How to start better than with an aperitif? "Vino de Malaga" is actually the sweet liqueur, it has about 15% alc. and I would compare the taste to mead. On the photos (from below) we take you to more than 150 years old tavern where you can have a drink just standing at the bar.
The one who likes the sweet will like an andalusian speciality "churro" which you get in most of cafés, you will dip it to the heavy melted chocolate or to the coffee. The dought similar to the doughnut's goes out of the small mill directly to the hot oil. The churros are always fresh and hot but they are quite oily like all the southern kitchen so if you order another ration you are asking for the bilious attack.
If you are not hungry you can just peck "tapas", which are actually small portions of meal, usually fried or roasted seafood but also of vegetables etc. You can get tapas in any restaurant with a kitchen. There are tapas of calamares and coated fried prawns on the picture.
In front of the typical beach taverns "chiringuitos" you will be tempted by the nice smelling fish on the sticks, we also couldn't resist (see pictures).
The original Spanish food is paella, just to clarify, it is a risotto with anything from beef to vegetables. Here at the south they combine the rice usually with the seafood.
The soup types can taste the local speciality, the cold tomato soup "gazpacho" which we haven't ventured on yet.
By the way, everywhere you can get sangria, the sweet mixture of red wine and fruit juice and some spice.
I lost a word some time before about the beer portions. If you order a beer, you get 2 dcl glass. I add four photos from the beerhouse Gambrinus (the same name like one of the most famous czech beers) where we ordered the big size beer and we got 4 dcl of beer. I also add a picture of the drink and meal menu.
At the end one fresh fish from the market and Jitka in company of classic one-liter beer-bottles and a rose wine.

Jižní kuchyně

V tomto příspěvku se budu snažit trochu přiblížit andalusskou kuchyni, příspěvek jsem doplnil několika fotkama. Takže si můžete otevřít lahváče a dát si třeba chleba se špekem, aby nepřišly sliny nazmar.
To, že na jihu Španělska a vpodstatě ve všech západních zemích Evropy neexistuje chleba, jak ho známe my, asi už víte. Proto se tady živíme půlmetrovýma bagetama, už nám docela lezou krkem.
Teďka vás ale vezmu do několika hospod. Jak jinak začít, než aperitivem. "Vino de Malaga" je vpodstaťě likér, má asi 15% alc. a je to docela dobrá slaďárna, přirovnal bych chuťově k medovině. Na fotkách (odspodu) jsme vás vzali do tradiční víc než stopadesát let staré vinárny, kde dostanete napít pouze na stojáka.
Kdo je na sladké, zachutná mu andaluská specialita "churro" (čti čůro), které dostanete ve většině kaváren, butete si ho máčet do husté čokolády nebo kafíčka. Těstu podobnému koblihovému udá tvar mlýnek, ze kterého letí přímo do žhavého oleje. Churra jsou v kavárnách vždycky čerstvé, teplé, akorát jsou dost masné, jako celá jižní kuchyně, takže kdo si přidá, říká si o žlučníkový záchvat.
Pokud nemáte velký hlad, chcete jen tak něco zakousnout k pivu, jsou pro tento účel ideální "tapas", tzv. chuťovky, což jsou malé porce různých smažených, pečených pokrmů, často darů moře, ale i třeba zeleniny atd. Tapas dostanete ve všech hodpodách, kde se vaří. Na fotce je porcička smažených kalamárů a obalovaných krevet.
Před typickými plážovámi hospůdkami "Chiringuitos" vás zlákají voňavé ryby na klaccích, my jsme taky neodolali (viz foto).
Originál španělské jídlo je Paella, jen pro upřesnění, je to vlastně rizoto s čímkoli, od hovězího masa přes zeleninu, tady na jihu samozřejmě nejčastěji s mořskými potvorami.
Polívkoví si můžou pochutnat na místní specialitě, studené rajské polívce "gazpacho", na tu jsme si ovšem ještě netroufli.
Jinak k pití je všude k dostání sangria, sladká směs červeného vína s ovocnou šťávou a vším možným.
Už jsem se dříve zmínil o porcích piva. Pokud si objednáte pivo, dostanete dvoudecku. Přidal jsem čtyři fotky z pivnice Gambrinus, kde jsme si dali největší možnou porci, byla to čtverka. Přidal jsem i fotku jídelního a nápojového lístku, kdyby si chtěl někdo počíst.
Na závěr jedna čerstvá rybka z tržnice a Jitka ve společnosti klasických litrových lahváčů a růžového vína na pláži.