Sakury jsou pryč, aneb šílenství pominulo (Sakura blossoms past and the craze is away)

Těžko hledat v Česku obdobu k šílenství, které propukne v Japonsku, když začnou kvést sakury (třešně). Snad zlatí kluci z Nagana 1998 způsobili něco podobného. Sakury obvykle začínají kvést začátkem dubna a doba květů trvá asi osm dní. Už dlouho před začátkem dubna vyhlašuje císař den, kdy začnou kvést sakury, ve zprávách o počasí hlásí podrobné informace, jak se situace s kvetením vyvíjí v jednotlivých oblastech Japonska. Japonci nemluví v době květu o ničem jiném.
Kvetení sakur má jakousi zvláštní symboliku pomíjivosti, protože po krátké době osmi dní květy opadají a je po všem. Proto si japonci tyto stromy nesadí doma na zahradě, zato jsou vysázené na všech veřejných prostranstvích podél cest, chrámů, prostě všude. Předvojem kvetení sakur je kvetení švestek, rynglí a podobných peckovic, obecně "ume", které kvetou asi o tři týdny dříve a japonci si toto období taky vychutnávají. Květy švestek však neopadají a proto si je pěstují japonci doma.
S kvetením sakur je spojené "hanami", což je název pro obdivování květů. Český překlad asi neexistuje. Japonci chodí rádi na pikniky do parků a v období sakur je obzvlášť těžké najít fleka někde pod rozkvetlým stromem. Pod záminkou hanami se konají tzv. hanami-party, kde se skupinka lidí zřídí pod rozkvetlou sakurou. S mojí skupinkou v NIMSu jsme taky jednu takovou měli přímo na horké půdě výzkumáku.
Letošní rok je pro sakury výjimečný. Totálně selhaly všechny předpovědi a sakury vykvetly více než o týden později než obvykle, na čemž má hlavní podíl počasí, protože taková kosa tady prý ještě nebyla, a to jim věřím. Aby napadl v půlce dubna v Tsukubě sníh, to asi nečekal ani Zákopčaník. Za to jsme si sakury pořádně užili, protože letos padaly rekordy i co se týká délky květu. V japonských TIMESech jsem se dočetl, že "Japonská asociace pro kvetení sakur" zaznamenala rekordy v celé zemi, maximální doba kvetení byla na některých místech 18 dní, průměr byl 15,5 dní.
Jak vlastně květ sakury vypadá? Je to normální ovocný květ, může mít všechny odstíny barev mezi bílou a tmavě růžovou. Je taky pravda, že japonci si s těma stromama dokážou vyhrát a můžete vidět všechny možné tvary a druhy sakur, vypadající jako normální ovocnan s větvema nahoru, s povislýma větvema "vrba-styl", bonsaje, atd. Je fakt, že ty dlouhé áleje sakur jsou hezké, ale za sakurovým šílenstvím japonců musí být podle mě ještě něco víc. Otázka je, co?
Na závěr jedna smutná skutečnost. Na stromech prý žádné třešně nevyrostou, takže máme po srandě.
Tady je pár fotek. Musím říct, že víc se mi líbily švestky než samotné sakury..

piknik pod švestkou..

..švestkový háj..
..ovocné bonsaje..
..Jitka pod švestkou "vrba-styl"

..pod švestkou

..sakury v Tokiu na břehu Sumidy


..sakury v Tsukubě..

..větev sakury..

..další sakury..

..jedna u jezírka..


..hanami párty v NIMSu (kde je Jura? :)

Chcete se nudit? Běžte na baseball! (Do you want to get bored? Visit the baseball match!)

Už několik týdnů sleduju v televizi baseball. Je to totiž po sumu jediný program, na který se dá s trochou nadhledu v japonské televizi dívat. V neděli jsme s Hirem (kolega z práce), Jitkou a Norim vyrazili na baseball do Tokia na zápas "Tokijských vlaštovek (Yakult Swallows)" proti "Yokohamským Plážovým Hvězdám (Yokohama Bay Stars)".
Vždycky jsem si říkal, že baseball se hraje jen v Americe, protože nikdo jiný na světě by takovou blbou hru nehrál. Mýlil jsem se. Baseball je nejoblíbenější sport v Japonsku a Japonsko je taky po Americe v tomto sportu nejlepší na světě.
Na jakýkoliv sport na úrovni světové kvality se však podle mě dá vyrazit s velkým očekáváním a tak jsem si řekl, že třeba i změním na tento sport názor.
Představoval jsem si to asi takto: Celou dobu hry budu muset být ve střehu, aby mě nezasáhl "houmran", nebudu stíhat sledovat, co se na hřišti děje, vzhledem k vysokému počtu hráčů na různých metách. Skóre bude asi 21:18.
Ve skutečnosti to vypadalo takhle: Jedniný kdo se na stadioně hýbal, byly holky co roznášely pivo, limo atd. a fanoušci, kteří kdyby zůstali minutu bez pohybu, tak by přimrzli k sedačkám. Pálkaři nebyli schopni odpálit balón, takže jediný kdo si zahrál byli nadhazovači. Když už balón pálkař trefil, tak se většinou netrefil do hřiště anebo to byl takový šourák, že mu to chytli ze vzduchu, čímž ho vyautovali. Občas se nadhazovač vyautoval sám, a pálkař tak získal metu.
Jediný světlý moment byl homerun Vlaštovek, čímž ve druhé směně (z celkových devíti) získali jedný jejich bod zápasu. I přes tento určitě důležitý bod však prohrály Vlaštovky 1:2, protože Plážové Hvězdy z Yokohamy nějakým záhadným způsobem vytlačily dva usmolené body v šesté směně.
Nejvíc mě pobavila reakce publika na homerun. Všichni vytáhli deštníky a vztekle s nima mávali, takže díky aspoň za tenhle světlý moment, v jinak velice nudném utkání. Ještě mě zaujalo, že fanoušci týmu, který zrovna nebyl na pálce hru možná ani nesledovali, šli na pivo nebo jen tak seděli. Je to prý kultura baseballu, že aktivně se fandí jen když máte svůj tým na pálce. Suma sumárum tedy 1:2 po třech a půl hodinách hry. Když jsem se ptal Hira, jestli to takle vypadá vždycky, tak říkal, že byli dneska dobří oba nadhazovači, takže si pálkaři neškrtli, ale i tak byl zápas strašně zajímavý. Koho tahle hra díky mému zážitku nadchla a nezná pravidla, ať se mrkne třeba sem: http://www.basebal.estranky.cz/stranka/pravidla-baseballu
Tady je pár fotek ze zápasu...


Už v cílové stanici metra jsme tušili napínavé utkání..


Vedle stadionu si může za trénovat každý..


Aspoň nějaké zpestření...holky s pivem..

Pohled na hřiště z domácího kotle

Na pálce..
K baseballu patří roztleskávačky..

Deštníkové oslavy po homerunu

Fandové zleva Nori, Hiro, Jura

Konečné skóre po devíti směnách..

A tady je ještě video jednoho nepovedeného odpalu (ale díky aspoň za ten).

Kamakura

Tady je pár fotek z Kamakury, kde byly někdy před 800 lety založeny první zenové budhistické chrámy v Japonsku. Dočetl jsem se, že dneska je jich tady 65 a navíc 19 šintoistických svatyní. Zenový chrám je vlastně komplex různých chrámků, kde každý má nějakou úlohu, všechno je to obklopeno udržovanými zahradami se sakurami, součástí je jezírko a další prvky.

Mapka jednoho zenového chrámu..



meditační síň..

Budha v chrámu

jezírko..
budhistický mnich v klobouku :)

Asi nejznámější turistickou atrakcí Kamakury je bronzová socha velkého Budhy (Daibucu) velká 13,5m, která byla odlita v roce 1252.

jeden typický japonský kůň s čelenkou..

Kamakura leží na břehu moře, takže jsme navštívíli i pláž. Tadzy jsme konečně zjistili, do čeho se balí suši. Rybář na fotce už si trochu řas nabral, aby měl do čeho úlovek zabalit.

Teplota vzduchu ~5°C, teplotu moře jsem ani nezkoušel, ale moře bylo plné surfařů.

Yokohama

S Jitkou jsme o víkendu vyrazili na dvoudenní výlet do Yokohamy a Kamakury. Yokohama se pyšní několika nej...je zde největší přístav Asie, nejvyšší budova Japonska Landmark Tower (296m) a jedna z největších čínských čtvrtí v Japonsku. To vše najdete na fotkách.

Čínská čtvrť...







Zřejmě zkouška z psaní. Toto se odehrávalo za přihlížení stovek lidí v Landmark Toweru. Divím se, že je na fotce vidět ruka kaligrafky, protože se jí třásla jakoby noc předtím strávila v čínské čtvrti.



K Jokohamě patří loďky...

A mrakodrapy (tohle je pohled 69. patra Landmarku). I přes mlhu nad městem byl výhled parádní. Tady další nej, v mrakodrapu jezdí nejrychlejší výtah na světě, v 69. patře jsme byli za 40 vteřin.

a mrakodrapy večer v čele s nejvyšším.

Přespali jsme stylově v hostelu Zen, v pokoji japonského stylu, se vším co člověk k pohodlnému přespání potřebuje. Tři tatami a deka :)

Ohňový rituál pod Takao-san (Fire ritual at the foot of Takao mountain)

Tento víkend jsme se s Tsukubským turistickým kroužkem vydali na horu Takao, která leží kousek od Tokia. On je to spíš kopec, než hora, Takao je totiž vysoká asi 600 m.n.m. Výběr tohoto cíle však nebyl náhodný. Jednou ročně se totiž pod Takao-san koná ohňový rituál, při kterém mniši zapálí hranici. Během toho, co oheň hoří, a za přihlížení možná několika tisíc lidí pak mniši konají různé rituály, jejichž cílem je dostat se do jakýchsi vyšších duchovních sfér. Asi po dvouhodinovém rituálu si pak můžou všichni přihlížející přejí po polovyhaslém ohni a upevnit tak zdraví svoje i své rodiny. Mezi fotkama je ještě chrám, který nesmí na žádném posvátném místě, jako je hora, chybět.