Sopka (Volcano)

Občasná zěmětřesení vesměs do stupně 3 už nás po čtyřech měsících v Japonsku začala nudit. Proto jsme se vydali na sopečný ostrov, jehož sopka byla aktivní naposledy v roce 1986 (fotky zde a zde). Ostrov Oshima je součástí souostroví Izu, jižně od Tokia, je vyznačen na mapce.


Překvapení pro nás bylo, když nás loď dovezla do přístavu na opačné straně ostrova, než jsme předpokládali. Později jsme zjistili, co vězí za tímto japonským vtípkem. Přístav, do kterého budou celý den připlouvat lodě se určuje ráno podle povětrnostních podmínek a vln na moři. Proto jsme netušili, ze kterého přístavu nás druhý den loď odveze. Více o tomto problému a dalších potížích napsal Štěpán tady.
Kdo si někdy představoval ostrovní ráj s hustou vegetací a plný exotických živočichů, který je možno za den přejít od východu k západu, tak toho nezklamu. Oshima jakoby vypadla mojí představě z oka. Takhle vypadá ostrov z moře..


Vzhůru na ostrov. Ostrov špikujou takovéhle cestičky, po kterých občas projede nějaké auto..


Oshima je vlastně sopka, za náma je její vrchol s hlavním kráterem (zleva Jura, Štěpán, Miloš, Jitka)..


ráj..


Štěpán pod palamama..


První den jsme ostrov částečně obkroužili, zastavili se v onsenu, prohlídli si východní pobřeží a našli kemp. Pobřeží zde..


Rybář na lávových skrčených šutrech


část ostrova protíná tunel


Proudy lávy jsou po čtyřiadvaceti letech ještě vidět


Hurá na sopku


Výstup na sopku z východní strany, kde je lávová pustina je zřejmě zakázaný, o zákazech možná vypráví tato cedule. České výpravě japonských analfabetů však posloužila jen jako opěrka..


.. a Štěpán s Milošem se rozhodli jít úplně nejkratší cestou..


..výprava ve starším kráteru



..hlavní kráter, ze kterého se valila nedávno láva, na některých místech se stále z krátera kouří..


..pánové v onsenu s výhledem na sopku. O onsenech jsem se tady ještě nezmínil. Jsou to lázně s horkou pramenitou vodou, obvykle oddělené pro muže a ženy. Teplota vody je kolem 40°C, vydržet tam dýl než čtvrt hodiny je nad moje síly.


Zpátky v přístavu. V pozadí je vidět další ostrov souostroví Izu (Oshima je se svými 9 km od východu k západu a 15 km od severu k jihu největší z Izu ostrůvků).


Trocha civilizace u přístavu



Naše trysková loď..


Z okýnka lodě..


Pro ty, kdo mají rádi přírodu přidávám pár fotek ostrovní fauny a flory..



Zmije vzbudila zájem :)


Všudypřítomné pasti na kdovíco..



Tahle potvůrka vypadá na fotce menší než skutečně byla..jen tělo bez noh mohlo mít tak 6 cm..


Těmito korýši se pobřeží jen hemžilo..


Housenka..


život v lávové poušti..


zralá sopečná ostružina, velmi chutná..


vykvetlý strom..


tráva..

borovice na ústupu..

Kyoto + Nara

Před začátkem období dešťů (koncem května) jsme se vydali do Kyota a Nary. Po dvou dnech intenzivního deště se těšíme až období dešťů konečně přijde. Přesto jsme si tyhle ikony japonské historie užili.
Kyoto má dlouhou historii, kterou vás nechci unavovat, ale je dobré vědět aspoň tohle. Už v 8. století se stalo sídlem císařského dvora a statut hlavního města si udrželo do roku 1868, kdy se stalo hlavním městem Japonska Tokyo (tehdy se ještě Tokyo jmenovalo Edo, dnešní název Tokyo znamená v překladu "Východní hlavní město"). Pokud chcete vidět pravou gejšu, musíte právě do Kyota, protože tady je posledních pár "školek" s centrem ve čtvrti Gion. Kyoto je jinak moderní město, které si však hlavně na okrajích města uchovalo velkou část historie především v podobě chármů.

Před setměním


V období, kdy se dívka učí na gejšu se jí říká "maiko". Je možné je rozeznat, protože geiše mají vždy bílý límeček, kdežto maiky barevný.


Se dvěma maikama jsem se chtěl vyfotit. Jedna z nich vypadala, že viděla foťák poprvé, a když jsem jim nabídl hašlerku s tím, že je to originál český produkt nejvyšší kvality tak to už asi vůbec nepochopily. No, tak nevím jestli hašlerky neskončily v kamnech.



žebravý mnich


s čajovou zmrzlinou


zlatý pavilon


Kyotská věž


Nara je známá kromě své historie tím, že je tam spousta jelenů. Tato zvířata jsou chráněná, prý jsou v nich vtěleni bohové.


Japonský smysl pro fotografii. Ten dřepící týpek honil jeleny asi pět minut s telefonem, nakonec snad získal fotku do rodinného alba.



kamenné lucerny u chrámu..


plechové lucerny v chrámu


typický obrázek z prodlouženého víkendu v Kyotu a Naře.




Japoncům nelze upřít zahradnické umění. Tady by se dalo válet hodiny.