Točenou sezamovou, nebo radši bramborovou? (Sesame ice cream or rather the potato one?)

Je tady krize! Tento týden bojkotuju jídelnu v práci. Po čtyřech měsících v Japonsku už se to nedalo vydržet. Pokusím se v krátkosti napsat něco o japonské kuchyni.

Na začátek připomínám, že v Japonsku se jí hůlkama (japonsky haši). Když jsem přijel a nevěděl, jak s hůlkama zacházet, snažil jsem se vypozorovat, jak to dělají asiati. To mi moc nepomohlo, protože každý má vlastní techniku, často to vypadá, že hůlky drží japonec taky poprvé, rozdíl mezi mnou a jím je v tom, že mu z nich nic nevypadne. Chvíli po příjezdu do japonska jsem byl na lekci stolování, kde nám mimo jiné vysvětlovali, co se s hůlkama má dělat, a hlavně co se s nima dělat nemá. Nemá se s nima kroužit, ukazovat, nabírat jídlo jako vidličkou, napichovat na ně jídlo, nemají se pokládat jen tak na stůl, nemají se držet jak klacíky v pěsti atd. Pro trénink nám na kurzu nachystali nastříhané kousky molitanu (pro začátečníky) a potom malé neuvařené fazoky, které jsme měli přemístit z jednoho talířku na druhý. Na konci tréninku jsem měl na druhém talířku přenesené asi tři kousky molitanu a žádnou fazoli. Pár fazolek zmizelo někde na zemi a některé na opačném konci stolu. Teď už bych si na nějakou tu fazolku troufnul.
Přílohou je v Japonsku rýže. Ať si dáte řízek, omeletu, rybu, guláš, nebo třeba smažený sýr, dostanete k tomu rýži. Rýže je ve zvláštní misce. Tohle japoncům nezávidím. Když na talíři náhodou přistane brambor, tak je ho jen čtvrtka a spíše plave v nějaké omáčce. Navíc je to často sladký brambor, který sníte jen proto, že jste se těšili na opravdový brambor, strčili jste si ho do úst a pak jste ho nechtěli plivat.
Každé japonské jídlo se skládá z několika chodů. Hlavního jídla, přílohy (rýže), miso polívky a zeleného čaje. Většinou je k tomu něco navíc, kousek zeleniny, tofu, malé rybky, nebo nato, vždy na zvláštním talířku. Miso polívka je vlastně rozpuštěná miso-pasta v horké vodě, která když ji necháte chvilku bez pohybu utvoří na dně misky nevábný světle hnědý chuchvalec. Zapomeňte na čočku, hrách, zelí, uzeniny, slepice, květáky, nudle, houby a želvy. Žádný jiný druh polívky než miso neexistuje. Někdy v ní najdete kousek mořské řasy nebo vnitřky střev podobné dršťkám, akorát jemnější.
V Japonsku existují v zásadě dva druhy jídla. Za prvé, cokoli s rýží. Ono je jedno, jestli je to ryba, vepřové, hovězí, nebo vegetariánská směs. Chuť je stejná. Japonci totiž moc nápaditosti nepobrali a všecko chutná po sojovce a mirinu, což je sladké rýžové víno na vaření. Chuť je přitom taková utahaná, sladko-slaná, nic konkrétního. Jednou jsem si chtěl koupit ocet a koupil jsem litr mirinu. Dodneška mám plnou flašku ve skříni. Oblíbeným jídlem je kari, tedy univerzální hnědá omáčka s kousky masa jakéhokoli druhu nebo jen se zeleninou. To beru v jídelně jako nouzovku, je to taková jistota. Ale 3x týdně kari taky není zrovna ideál. Japonsko je rybářská velmoc, takže ryby jsou na denním pořádku, často je však chuť zkažená právě mirinem a něky vám usmaží už uzenou rybu, to si pak říkám, jestli mám tohle zapotřebí.
Druhým typem jídla jsou nudle. Nudle všech možných druhů, tloušťek, světlé, tmavé, hladké, drsné, chutné, hnusné, teda kromě špaget a starých dobrých babiččiných nudlí do polívky, ty v Japonsku nenajdete. Tady bych rád ztratil slovo o technice jezení. Japonce, který jí nudle poznáte na padesát metrů. Nudle totiž hůlkama moc dobře nenaberete, proto si je hážou rychle do huby a pak je srkají. Jaký ale při srkání dělají rámus, to jste nezažili. V tomhle ale u mně mají japonci oproti číňanům plus. Číňani totiž zas při jídle neskutečně mlaskají (možná byste je poznali na 80 metrů), ale o tom až jindy.
Holky pozor! Co závidím japoncům nejmíň, jsou dezerty, sladkosti a jiné sladké tečky. Oblíbenou lahůdkou je moči (sladké rýžové těsto, ze kterého je uválený nějaký tvar, případně s příchutí) a pak cokoliv z fazolí. Já tomu pořád nemůžu uvěřit, že tady nic sladkého k jídlu nemají a proto se nechávám pravidelně nachytat. Minulý týden jsem měl šťastnou ruku s koláčkem. Byl krásně těžký, přes těsto prosvítaly hory máku. Po prvním zkousnutí jsem měl hubu plnou fazolové kaše...nechutné. Jitka pro změnu přinesla krabici s šesti borůvkovými nanuky. Já ji říkám, že borůvky jsou na japonce moc podezřelé. Vyklubaly se z toho fazolové nanuky, které jsme pak tlačili do kluků z Prahy, kteří přišli na fotbal. Jeden je ještě v mražáku, kdyby měl někdo zájem.
Jednu točenou sezamovou a malou bramborovou? Jakou máte radši zmrzlinu? Japonská zmrzlina většinou není vůbec sladká a je strašně moučná. Obzvlášť oblíbená je fazolová, sezamová, bramborová a čajová. Ani jedna se nedá jíst. Věřím, že kdyby to nějakého japonského zmrzlináře napadlo, tak ušlehá aji zmrzlinu z ojetých pneumatik. Existujou ale i světlé výjimky, např. sakurová a narazíte i na klasické ovocné.
Nakonec fazolová třešnička na japonském dortu. Někde v textu jsem zmínil, že přílohou může být "nato". Myslím si, že talířek zkvašených lepivých fazolí nato, které smrdí jak zkažený sýr by zneškodnilo půl ozbrojené jednotky NATO.
Abych tady ale jen nehanil japonskou kuchyni, občas přijdete k něčemu dobrému, například smažená zelenina v těstíčku "tempura", typické suši s pálivým japonským křenem wasabi, ale i jiná jídla jsou docela dobrá. Ale všeho moc škodí. To, že tady neexistuje klasický chleba rohlík, knedlík, a vlastně nic z české kuchyně je asi zbytečné připomínat. A když si chci něco udělat doma, tak týden scháním ingredience. Už se těším na chleba s hořčicí a se špekem.
Pár praktických informací: pivo (většinou 4dcl) v restauraci pořídíte od 500Yenů (110Kč), nudle kolem 600 Yenů, jídlo se vším všudy kolem 900Yenů, jedna porce suši mezi 90-220 Yeny, čaj nebo voda je zadarmo.Tady je pár fotek..

Takhle se v Japonsku nakupuje rýže, v pěti- nebo desetikilových pytlích..


Výběr v jídelně..


Hiro s typickým nášupem v jídelně: nějaká ryba, rýže, miso-polívka, čaj..



v určitých typech restaurací se sedí na zemi pouze na tatami..


smažená ryba..

nouzovka z obchodu..


smažená tempura a nudle..


v čínské restauraci v čínské čtvrti v Yokohamě..


další nudle..



samoobslužná restaurace - zase nudle..



Nakládaná zelenina v bahně, vypadá to nechutně, ale jíst se to dá. Ale klasickým naloženým okurkám nebo kvašákům to nesahá ani po kotníky..


moči - v krabici s fazolovou pastou s příchutí skořice, koule jsou jen rýžové těsto obalené v sezamovém prášku (prášek doporučuju před použitím oklepat)..


rychlé občerstvení..



v koulích jsou většinou chapadla z chobotnic..


tuhle fotku doporučuju prostudovat detailně, dozvíte se, jaké druhy zmrzliny jsou k dostání..



a nakonec nato. Chutná jen o něco hůř, než vypadá..

Sopka (Volcano)

Občasná zěmětřesení vesměs do stupně 3 už nás po čtyřech měsících v Japonsku začala nudit. Proto jsme se vydali na sopečný ostrov, jehož sopka byla aktivní naposledy v roce 1986 (fotky zde a zde). Ostrov Oshima je součástí souostroví Izu, jižně od Tokia, je vyznačen na mapce.


Překvapení pro nás bylo, když nás loď dovezla do přístavu na opačné straně ostrova, než jsme předpokládali. Později jsme zjistili, co vězí za tímto japonským vtípkem. Přístav, do kterého budou celý den připlouvat lodě se určuje ráno podle povětrnostních podmínek a vln na moři. Proto jsme netušili, ze kterého přístavu nás druhý den loď odveze. Více o tomto problému a dalších potížích napsal Štěpán tady.
Kdo si někdy představoval ostrovní ráj s hustou vegetací a plný exotických živočichů, který je možno za den přejít od východu k západu, tak toho nezklamu. Oshima jakoby vypadla mojí představě z oka. Takhle vypadá ostrov z moře..


Vzhůru na ostrov. Ostrov špikujou takovéhle cestičky, po kterých občas projede nějaké auto..


Oshima je vlastně sopka, za náma je její vrchol s hlavním kráterem (zleva Jura, Štěpán, Miloš, Jitka)..


ráj..


Štěpán pod palamama..


První den jsme ostrov částečně obkroužili, zastavili se v onsenu, prohlídli si východní pobřeží a našli kemp. Pobřeží zde..


Rybář na lávových skrčených šutrech


část ostrova protíná tunel


Proudy lávy jsou po čtyřiadvaceti letech ještě vidět


Hurá na sopku


Výstup na sopku z východní strany, kde je lávová pustina je zřejmě zakázaný, o zákazech možná vypráví tato cedule. České výpravě japonských analfabetů však posloužila jen jako opěrka..


.. a Štěpán s Milošem se rozhodli jít úplně nejkratší cestou..


..výprava ve starším kráteru



..hlavní kráter, ze kterého se valila nedávno láva, na některých místech se stále z krátera kouří..


..pánové v onsenu s výhledem na sopku. O onsenech jsem se tady ještě nezmínil. Jsou to lázně s horkou pramenitou vodou, obvykle oddělené pro muže a ženy. Teplota vody je kolem 40°C, vydržet tam dýl než čtvrt hodiny je nad moje síly.


Zpátky v přístavu. V pozadí je vidět další ostrov souostroví Izu (Oshima je se svými 9 km od východu k západu a 15 km od severu k jihu největší z Izu ostrůvků).


Trocha civilizace u přístavu



Naše trysková loď..


Z okýnka lodě..


Pro ty, kdo mají rádi přírodu přidávám pár fotek ostrovní fauny a flory..



Zmije vzbudila zájem :)


Všudypřítomné pasti na kdovíco..



Tahle potvůrka vypadá na fotce menší než skutečně byla..jen tělo bez noh mohlo mít tak 6 cm..


Těmito korýši se pobřeží jen hemžilo..


Housenka..


život v lávové poušti..


zralá sopečná ostružina, velmi chutná..


vykvetlý strom..


tráva..

borovice na ústupu..