29. 5. 2010

Sumo (Tokyo, 9-23.5. 2010 )

Nedávno jsme vyrazili na zápasy sumo. Musím říct, že mě sumo příjemně překvapilo. Když jste přímo na místě, tak je to mnohem zajímavější než v televizi. Se zápasy je totiž spojena spousta rituálů, které v televizi nevidíte. Navíc můžete v chodbách arény potkat samotné zápasníky v kimonech, což je taky zajímavý zážitek. Překvapila mě jejich velikost. Kromě toho že jsou vypasení jak překrmení čuníci, většina z nich má okolo metru devadesát, takže jejich váha dosahuje až 250 kg. Ideální váha je však kolem 180 kg, což jim ještě zaručuje určitou obratnost.
Během roku se koná šest velkých turnajů v sumo v různým městech Japonska (my jsme byli na sumu v Tokiu), které trvají patnáct dní. Každý den má zápasník na programu jeden zápas. Zápasí se v různých výkonnostních kategoriích. Zápasy začínají v 8 hodin ráno od nejslabších kategorií a trvají asi do šesti večer, nejvyšší kategorie přichází na řadu mezi třetí a čtvrtou hodinou, kdy se aréna úplně zaplní diváky. Existuje 70 oficiálních technik poražení soupeře. Zápasí každý s každým ve své kategorii a na konci turnaje se určí vítěz podle nejlepší bilance vyhraných zápasů. Vítěz turnaje má obvykle maximálně jednu prohru, pokud vyhraje se třemi ztracenými zápasy, tak se říká, že je to slabý vítěz. Při shodné bilanci přichází na řadu rozhodující zápas na konci turnaje.
Když vyhraje zápasník dva turnaje v řadě, získává doživotní titul Yokozuna, což je nejvyšší ocenění a zajišťuje zápasníkovi, že nesestoupí do nižší kategorie. Yokozunové ale mají samurajského ducha, takže pokud by se dostali do situace, že už nejsou nejlepší, tak radši odejdou včas do důchodu. Aktuálně je ve světě sumo jeden aktivní Yokozuna - mongol Hakuho, který vyhrává většinu turnajů a turnaj, kterého jsme se zůčastnili byl jeho 14. vyhraným turnajem, navíc s bilancí 15:0 (kdo by se chtěl podívat na jeho bilanci v turnajích, mrkněte tady).
Překvapilo mě, že mezi zápasníky je hodně cizinců, možná polovina, většinou to jsou mongolští zápasníci, ale i Evropa má slušné zastoupení, cizinci přitom nehrají vůbec druhé housle a jsou velice populární. Pokud by se chtěl někdo na sumo vydat, slušné lístky stojí docela dost, my jsme seděli v předposlední řadě v dolní části arény, lístek stál 10 000 Yenů na osobu, což je při aktuálním kurzu asi 2000 Kč. Více o zápasech sumo si můžete přečíst zde.

Máš formu? Moc se necítím, zatím mám v sobě jen 12 piv a to už bude poledne...


aréna..



nástup jedné kategorie..




Ty nejlepší zápasy jsou sponzorované různými soukromníky, vítěz pak bere po zápase odměnu. V tomto případě se podle počtu cedulek se sponzory vyplatilo vyhrát..


Zahánění zlých duchů solí před zápasem..







Na sumo ve svátečním..


sedí se na tatami, po dvou hodinách už nevíte jak se v sektůrku pro 4 lidi zkroutit (zleva Jura, Jitka, Hiro, Štěpán)..


8. 5. 2010

Několik fotek z Tsukuby a okolí (A few pictures from Tsukuba and it's neighbourhood)

Pár fotek z okolí Tsukuby...

Obří bronzová socha budhy v Ushiku, městečku kousek za Tsukubou. Se svými 120m je to největší socha na světě a je vidět už z dálky.

Budha podruhé..
Budha pod sakurou..
Srovnání obřího budhy s ostatními sochami..

Hladové bestie..
Pro změnu obří žába, která se na fotce nezdá, ale měla asi 18 cm na délku..

Idylka..
Hromadné pletí zahrádky..
Japonské Holandsko..
Holandsko podruhé..
..potřetí..
..a počtvrté..

7. 5. 2010

Pohoří Tanzawa (Tanzawa Mountainrange)

O přechodu pohoří Tanzawa už napsal Štěpán tady:
Přidávám jen pár fotek s krátkým komentářem:


Jeden z vrcholů. Že by japonský Praděd?
Tady jsme nocovali..
Celá výprava v chatě: zleva Štěpán, Miloš, Žeňa, Jitka, Jura
Bouda na vrcholu Praděda..
Takhle taky vypadají japonské hory..



Schody jsou skoro všude..


Trocha zeleně..

Závěr výpravy, veget u řeky..